3.3       Práce Maximiliana Millauera a Johanna Gottfrieda Sommera

            Mimo domácí miletínské prostředí vznikly v první polovině 19. století rovněž dvě publikace obecnějšího charakteru, které se však ve svém obsahu dotýkaly rovněž dějin Miletína. Chronologicky starší bylo pojednání historika Maximiliana Millauera o řádu německých rytířů; o něco později začaly vycházet první svazky nové topografie Čech od Johann Gottfrieda Sommera.

            Dějiny řádu německých rytířů v Čechách publikované v roce 1832 (jako součást Abhandlungen v roce 1833) patřily k Millauerovým nejzáslužnějším pracem. Kniha má celkem 208 stran, více než sto stran však zaujímá edice celkem třiceti šesti listin a zápisů týkajících se řádu. V úvodu nastíní historii řádu a jeho působení v Čechách do roku 1400 a pak přibližuje dějiny jednotlivých komend, řádových domů a patronátních far. Na svoji dobu pozoruhodný je rozsáhlý poznámkový aparát a seznam pramenů (s. 74 - 88). Komentáři a poznámkami průběžně doprovází i edici listin.

            O Miletíně se ponejprv zmiňuje v souvislosti s darem vsi s příslušenstvím řádu paní Domaslavou v roce 1241 (s. 17). Vlastnímu miletínskému řádovému domu se věnuje ve druhé kapitole třetí části (patronátní fary). Informací však podává poskrovnu. Konstatuje, že Miletín byl majetkem řádu již ve 13. století a dále odkazuje na kupní smlouvu z roku 1410, která zaručuje miletínskému faráři roční plat 10 kop pražských grošů.

            Dále se zabývá Schallerovou poznámkou o sklepích na Parkáni, které snad jsou pozůstatkem řádového domu. V souvislosti s ní odkazuje na povídku Der deutsche Ritter z časopisu Archiv für Geschichte (resp. Bohuslav a Berta z ČČM V., 1831), kde je v Miletíně uváděna dokonce řádová rytířská komenda. Tuto možnost okamžitě zavrhuje a téměř pohoršeně zdůrazňuje, že miletínská komenda není nikde v pramenech doložena ani zmiňována, stejně jako její údajný komtur Markvart z Dubé.[1]

            Jako důkaz předkládá edici tří dokumentů se vztahem k Miletínu: potvrzení Domaslaviny donace v roce 1241, udělení hrdelního práva německému řádu roku 1261 a již mnohokrát zmiňovanou kupní smlouvu Beneše z Choustníka z roku 1410.[2] Všechny texty jsou publikovány in extenso podle originálu, v původním jazyce. Každý editovaný text je doplněn poznámkou o psací látce originálního dokumentu, o jeho zpečetění a současném, případně i dřívějším uložení. Velkou pozornost věnuje Millauer zejména kupní smlouvě Beneše z Choustníka, zaznamenané v erekčních knihách. Vysvětluje, že existují dva exempláře erekčních knih, každý o třinácti svazcích, starý a novější, do nějž byly však přeneseny pouze dosud platné zápisy. Proto považuje starší exemplář za hodnotnější a poukazuje i na rozdíly ve dvou verzích téhož zápisu, které se v případě dotčené kupní smlouvy týkají zejména svědečné řady. Rovněž konstatuje, že Balbín pracoval pravděpodobně pouze s novějším souborem erekčních knih a proto jeho edice obsahuje množství nepřesností.[3]

            Až do vydání profesionální edice výše uvedených písemných pramenů v českém diplomatáři v 60. letech 20. století byla Millauerova edice nejkvalitnějším zpřístupněním těchto „miletínských“ listin badatelské veřejnosti. Přesto jí zůstala dlouho nepovšimnuta. Snad proto, že ačkoliv vznikala téměř souběžně s Janderovou monografií, publikována byla až o dva roky později. Jandera na ní tedy neodkazuje (Sommer však ano!) a Millauerova publikace možná právě proto unikla později pozornosti Jana Nepomuka Lhoty a v návaznosti na ní zůstala neznámá i většině miletínských badatelů v následujícím století.

-----

            Práce Johanna Gottgrieda Sommera Das Königreich Böhmen je dodnes cenným pramenem, podávajícím podrobný obraz společenských i hospodářských poměrů v Čechách v první polovině 19. století.

            První svazek, Litoměřický kraj, vyšel v roce 1833. Následoval Boleslavský kraj a tři kraje východočeské: Bydžovský (1835), Hradecký (1836) a Chrudimský (1837). Opatřování základních podkladů probíhalo dotazníkovou metodou, historické údaje si autor opatřoval od místních informátorů a z dostupné literatury. V případě Bydžovského kraje získal informace osobně během cesty v létě 1834. Z nejhodnotnějších informátorů uvádí Johann Gottfried Sommer zejména Františka Palackého, jako znalce dějin obecně; z vlastního regionu pak kopidlnského děkana Františka Aloise Vacka a profesora Josefa Ladislava Janderu. Janderu označuje jako osvědčeného znalce pramenů (der erprobten Quellenforscher), což svědčí o tom, že Sommer využíval také jeho Anmerkungen.[4] S ohledem na různou úroveň informátorů je i rozdílná kvalita jednotlivých kapitol. Lze se však domnívat, že kapitola věnovaná miletínskému panství je právě díky Janderovi jednou z nejkvalitnějších.

            Celá miletínská kapitola z Janderovy monografie Uiber Miletin in Böhmen bezprostředně vychází, což je zřejmé nejen z opakujících se odkazů, ale i z textu samotného. Sommer tak přináší v historické a topografické části kapitoly zhuštěný obsah Janderova Miletína, na několika místech přejímá dokonce Janderovy závěry a hypotézy (např. v souvislosti s Rukopisem královédvorským). Kromě Janderovy monografie pak odkazuje už pouze na Millauerův Der deutsche Ritterorden in Böhmen, druhé vydání Rukopisu královédvorského z roku 1829 a Altenbergerův popis Miletínských lázní (1752).

            Kapitola začíná na s. 233 zhuštěným popisem miletínských dějin do roku 1827. Následují topografické a statistické údaje (k roku 1833): užitná pozemková plocha, vodopis, počet obyvatel, druhy pěstovaných plodin, stavy dobytka i černé zvěře. Obrázek Miletínska dotvoří přehled provozovaných řemesel (s. 239), zdravotního a chudinského zaopatření. Od s. 240 následuje zevrubný popis jednotlivých obcí: Miletína, Trotinky, Rohoznice, Červené Třemešné, Miletínku, Vidoně, Vlkanova, Vřesníku, Kalu, Bezníku, Borku, Želejova,Chroustova, Lukavečku, části Mostku a Dobše. Popis Miletína opět připomíná jeho dějiny se zaměřením na historii kostela Zvěstování Panny Marie a zámku. Podobně je tomu v textu o Červené Třemešné. Stejně jako ostatní popisy odpovídají rozsahem i obsahem topografickým kapitolám z Janderova Miletína (na ně odkazují i jednotlivé odkazy pod čarou), Sommer pouze užívá aktualizovaná statistická data.[5]

            Pro současného badatele Miletína má Sommerova topografie Das Königreich Böhmen hodnotu právě pro zaznamenané statistické údaje a užití některých dnes již zapomenutých toponym (Lukášovský les, dvůr Maxinec). Veškeré dějepisné informace však nalezne přehledněji uspořádané a podrobněji rozepsané v Janderově monografii Uiber Miletin in Böhmen.