Závěr

            Práce prezentovaná na předcházejících stránkách nepřináší překvapující historické závěry. To ani nebylo jejím záměrem. Cílem práce, deklarovaným již v úvodu, bylo zejména vymezit hranice a možnosti miletínské historiografie, s ohledem na dobu, kdy se tato v souladu s obecným vývojem dějepisectví utvářela.

            A tento záměr se podařil: v rámci tří charakteristicky postižitelných historických období byla popsána, srovnána a zhodnocena všechna známá a dostupná díla, zabývající se dějinami městečka Miletína. Časový rozsah, pokrývající období let 1750 - 1900 není nikterak náhodný: umožnil sledovat miletínské dějepisectví od jeho prvopočátků až ke dvěma publikovaným monografiím. Postačil i pro sledování motivací a inspirací jednotlivých badatelů. Pro seznámení s důležitými písemnými prameny byl výjimečně a účelově vymezený časový rozsah překročen směrem do minulosti. A naopak, přesah tématu směrem do dvacátého století má za úkol zprostředkovat kontinuitu pozdějšího, současného bádání s jeho základy, položenými v 18. a 19. století. Zvolený rozsah práce tedy umožnil objektivní a skutečně ucelený pohled na vývoj miletínského dějepisectví od jeho počátku až do současnosti.

            Svým zaměřením zůstává tato práce do jisté míry ojedinělá, zejména s ohledem na velmi úzké geografické vymezení tématu (dějiny městečka o méně než tisíci obyvatel). Tomu také byla přizpůsobena struktura jednotlivých kapitol i jejich obsah: větší pozornost byla věnována místním badatelům a jejich dílu, tzn. ryze regionálním osobnostem, o kterých lze z obecných informačních zdrojů získat jen velmi málo informaci. Stručnými medailonky těchto osob má tato práce přispět rovněž k nápravě tohoto stavu.

            V souhrnném ohlédnutím za miletínskou historiografií 18. a 19. století lze konstatovat, že její skutečné a aktivní počátky lze hledat až u Karla Josefa z Bienenbergu, který se jako první pokusil miletínskou historii uceleně popsat, byť jen na základě velmi omezených poznatků a s přihlédnutím k tomu, že se zajímal především o hmotné památky. A snad ještě zásadnější počátky aktivní miletínské historiografie lze nalézt ještě o něco později u písaře a učitele Františka Žáby. Byl to právě Žába, který zachoval, zpracoval a badatelsky využil již na počátku 19. století obsah městského archivu a ve svých Pamětech shromáždil zprávy a poznatky, z nichž vycházeli všichni pozdější badatelé.

            Bezprostředně vycházel ze Žábovy rozsáhlé excerpční činnosti autor první a na svou dobu kvalitní miletínské monografie, Josef Ladislav Jandera. Její význam však dalekosáhle přesahuje Janderovo životní dílo, mnohasvazkový soupis pramenů k dějinám Hořic a okolí, Anmerkungen zum Behufe der Geschichte der Herrschaft und der Stadt Horžitz. Ten byl pramenem informací i pro autora dodnes uznávané topografie Johanna Gottfrieda Sommera. Ze současného pohledu je Janderova monografie  Uiber Miletin in Böhmen silně ovlivněna soudobým romantismem, od kterého se nedokázal oprostit ani Janderův žák a pozdější následovník Jan Nepomuk Lhota. Jeho zpracování miletínských dějin, publikované v monografii Miletín nad Bystřicí, je citelně amatérské; je však české a jedinečně zaznamenává velké množství detailních zpráv z místních zdrojů a pramenů orální historie. Chybějící přehled využitých pramenů však doplňuje takřka zároveň August Sedláček.

            Pozoruhodná je též práce miletínských kronikářů, začínající první farní pamětní knihou, Liber memorabilium Ignáce Dominika Baudische. Jeho nástupci, zejm. Jan Arnold, Jan Černý a Filip Šubrt dovedli Baudischem započaté dílo (byť s mezerami) až do dvacátého století. Jan Nepomuk Lhota a Rudolf Dreyschuk položili svými kronikami základ obecním pamětním knihám a moderním letopisným dílům Františka Kučery a Josefa Špringera.

            Závěrem lze tedy konstatovat, že miletínská historiografie, přestože nemůže čerpat z mnoha středověkých a raně novověkých písemných pramenů, má informační základnu pro období od poloviny 18. století nesporně bohatou. Při vědomí specifik jednotlivých pramenů a literárních prací a jejich kritickém srovnání v mezích naznačených touto diplomovou prací, má badatel 21. století jistě dostatek vhodného materiálu pro vytvoření nových a odborně fundovaných textů, přibližujících a popularizujících bohatou historii města Miletína.