Mariánský sloup na náměstí. Na vysokém korintském sloupu stojí kamenná socha Neposkvrněného početí Panny Marie ("Immaculata") z r. 1735. Představuje Pannu Marii podle Zjevení Janova, jako "Ženu oděnou sluncem, s měsícem pod nohama a s korunou dvanácti hvězd kolem hlavy". Vznáší se v oblacích s tváří obrácenou k východu - má rozevlátý šat, šlape na hada (symbol ďábla) obtáčejícího Zeměkouli, u nohou srpek Měsíce a dva andělé. Socha je tradičně považována za dílo Matyáše Brauna, který v době jejího vzniku pracoval rovněž pro hraběte Šporka v Kuksu. Byla zřízena z dobrovolných příspěvků, přispěl rovněž hrabě Jiří Fridrich z Oppersdorfu, farář Josef Sopoušek, správce panství Jan Václav Zuber. Podle Cechnera byl původně na podstavci nápis:

Postavena r. 1735 nákladem měšťanů M. Braun z Prahy Opravena r. 1776 V. Hajek
 

Z nápisu je zřejmé, že byla opravena v roce 1776; roku 1864 byla pozlacena, což provedl miletínský malíř Kolář. Další oprava přišla r. 1892 - provedl jí malíř Václav Jiřičný a podle dochovaného protokolu spočívala v očištění, vytmelení a natření barvou - "sloup od shora dolů světlejší šedivou, nebo případně jinou barvou, kouli modrou, andělíčka světlou, dolejší podstavec temněji, závitky pak zvláště temnější barvou natříti". Další oprava však proběhla jiř v r. 1901. Zásadní a nucená rekonstrukce proběhla v roce 1908, poté, co byl sloup sražen během silné vichřice na Nový rok 1908. Sloup byl přeražen na tři kusy a socha přišla o ruku. Po konzultaci s ředitelem hořické sochařské školy Weinzettlem bylo rozhodnuto o opravě v původní podobě. V průběhu roku byl sloup opraven Jar. Hátlem a Fr. Vejsem z Hořic a 13. září 1908 znovu na svém místě vysvěcena farářem Šubrtem. Sloup je však asi o 60 cm nižší než byl původně. Dosud poslední oprava proběhla v roce 1990 a provedli jí akademičtí sochaři Kašpar a Nosek z Prahy. Na podstavci jsou dnes dva nápisy z r. 1908:

ZŘÍZENO PRACÍ BR. BRAUNŮ R. 1735.,PÉČÍ MĚŠŤANŮ MILETÍNSKÝCH

VICHŘICÍ SŘÍCENO 1. LEDNA 1908; ZNOVA POSTAVENO TÉHOŽ ROKU PRACÍ JAR. HÁTLE A FR. VEJSE Z HOŘIC; PŘÍSPĚVKY DOBRODINCŮ

                  Zřícený sloup v lednu 1908

       
Obnova a mše u obnoveného sloupu.
 

K Mariánskému sloupu se váže pověst z období Sedmileté války (1756 - 1763), kterou zaznamenal J. N. Lhota. V červenci 1762 trpěly východní Čechy pod nájezdy loupeživých kozáckých oddílů, které vyrabovaly nebo vypálily mj. Trutnov, Jaroměř i Hradec Králové a 13. 7. i Miletín. "Brzy potom  přitáhla od Žirče jiná rota kozácká k Miletínu. Pod Trotinou se náhle zastavila a ukazujíc k Miletínu, tázala se na poli pracujících lidí, co to znamená, tam nad městem, že se vznáší bílá paní a že jim brání dále jíti. Lid však ničeho neviděl. Kozáci bázní pojati uhnuli se k Rohoznici a takto bylo městečko zachráněno. Za tuto ochranu děkovalo obyvatelstvo Panně Marii, jejíž socha uprostřed náměstí stojí."
 

Panna Marie na Drahách. Druhá Immaculata v Miletíně stojí na místě někdejšího popraviště, severně od Miletína "na Drahách" - u původní úvozové cesty z Miletína k Chroustovu. Postavena zde byla v roce 1811 tehdejším majitelem panství Hynkem Josefem Falgem. Ten ji dovezl do Miletína z Trutnova, kde dříve stávala na jeho domě. Socha je stylizována jednoduše - Panna Marie šlape na hlavu hadovi ovíjejícímu Zeměkouli, v pravé ruce drží zavřenou knihu - symbol panenství. Na přední straně podstavce byl původně latinský nápis upomínající vztyčení a posvěcení sochy 26. května 1811:
 

Statua haec errecta est felici regimine praenobilis Domini Ignatii Falge, domini in Miletin, Lomnitz, Pischely et Czista die vero 26. Maji; eodem anno fuit a Ven. Dom. Miletinensi Curato Ignatio Patzak splendide benedicta. A.D. 1811

Už koncem 19. století byl však nápis povětrnostními vlivy zcela vyhlazen. V roce 1844 byla socha nově natřena, znovu opravena a natřena v září 1934. Poslední oprava zkrášlila sochu v devadesátých letech - záhy se na ní bohužel znovu projevil zub času i zásahy vandalů.

Důkladná rekonstrukce, kterou celkovým nákladem 115.000,- Kč provedl ak. sochař Jiří Kašpar, proběhla v létě 2011 - opraveny byly praskliny, chybějící části nahradily jejich

repliky. Socha opět dostala svatozář - při úpravě okolí byl nalezen kruh, který světici zdobil přibližně před sto lety. Byl renovován, na původní místa byly navařeny nové hvězdy a svatozář byla vrácena na sochu, která se tak vrátila ke své nejstarší známé podobě. Ve svatozáři je však pouhých devět hvězd, ačkoliv Immaculata by jich měla mít správně dvanáct - důvod, proč kdysi naši předkové tři hvězdičky opomenuli, zatím neznáme... 
 

Svatý Jan Nepomucký na Parkáni. Sochu českého světce, tehdy ještě pouze blahoslaveného, nechal postavit v roce 1701 Jan Palacký, sekretář hraběte Jiřího Fridricha z Oppersdorfu před věží na rozcestí silnice k Jičínu a cesty k zámecké bráně. Představuje světce v tradičním pojetí - v kněžském rouše s krucifixem a palmovou ratolestí (symbolem mučedníka) v rukou, kolem hlavy svatozář z pěti hvězd. Jan z Pomuku (asi 1350 - 1393) se jako kněz stal r. 1389 generálním vikářem svatovítské kapituly a jako blízký spolupracovník arcibiskupa Jana z Jenštejna padl za oběť politickému boji mezi arcibiskupem a králem Václavem IV. Byl utýrán při výslechu a jeho tělo vhozeno do Vltavy. Podle legendy pak bylo nalezeno v řece obklopené září pěti světel.
 

Na podstavci je nápis:
SIt tIbI LaVs et honor NepoMVCene Ioannes perpetVVs.
Vere es serVVs In aXe DeI

z druhé strany:
ErVIt In VIVIs opVs IstVD gente PaLatskI CVIVs qVI sanCt
noMen In orbe gerIt

V předvečer světcova svátku byla 15. května 1870 socha přenesena na místo severně od věže, kde až do r. 1846 stávala stará škola. Při stěhování bylo odstraněno kamenné zábradlí a po stranách sochy nově vysazeny lípy. Ty zde zůstaly do roku 1964, kdy byly jako staré a uschlé odstraněny. Na původní místo sochy v křižovatce cest byl po 2. sv. válce zasazen smrk. Ten se stal později na několik desetiletí symbolem miletínských Vánoc, když byl natrvalo ověšen barevnými žárovkami.  Pokácen byl 25. března  2008 - tím se opět úplně odkryl pohled od náměstí na věž s

kostelem i sochou sv. Jana. Vedle sochy pak, počátkem května, miletínští vysadili nové lípy. Na podzim dostal celý prostor novou parkovou úpravu.
 

Svatý Jan Nepomucký v Lázních. Jedna z nejpozoruhodnějších miletínských soch pochází z roku 1750. Na místě ji nechala vztyčit hraběnka Anna Maria Kolovratová, rozená z Magni, paní na Miletíně. Nedaleko studánky s léčivou vodou zamýšlela vybudovat lázeňský komplex a socha, vytesaná i s oltářem z jediného pískovcového balvanu, byla prvním krokem. Vysvěcena byla 31. května hradeckým biskupem Janem Josefem, hrabětem Vratislavem z Mitrovic. V následujícím roce se nad sochou začala stavět kaple, dokončená v létě 1752 a vysvěcena 30. července téhož roku. Světil Jan Janovský z Janovic, kanovník z Hradce Králové, za asistence miletínského faráře Baudiše a brusnického faráře Františka Neumanna.

Pod oltářem je mramorová deska s latinským nápisem (dnes již setřelým) upomínajícím na svěcení sochy:

Anno 1750 die 31 May Nos Joannes Josephus Dei et apostolicae sedis gratiae Episcopus Reginae Hradecensis suae utriusque cesareae regisque Majestatis intimis actualis Conisliarius et S.R. Imperii comitimus Wratislaw de Mitrowitz consecravitimus hoc altare portatile et in eo reliquias Sanctorum Crescentii et Digniari Lucediani Benedictae et Clarae martyrum inclusimus.

Překvapivě působí tvář světce - je osmahlá, vyhlíží zdravě, civilně a přátelsky. Podle podkrkonošského písmáka Josefa Petery zvaného Třebihošťský (1810 - 1889), spolužáka K. J. Erbena a Karla Hynka Máchy, je světcova tvář nejvýstižnější podobou básníka Máchy - ta skutečná se totiž nedochovala.

V polovině 90. let byla kaplička opravena. Při prudké bouři, krupobití a vichřici dne 25. června 2008 zasáhl kapli padající strom. Poškodil věžičku a ulomil makovici. Vížka byla provizorně zakryta plachtou a na podzim opravena. Na jaře 2010 byla opravena fasáda a okolní les poničený častými polomy byl zčásti vykácen. Rekonstrukce vyvrcholila na jaře 2011, kdy byl obnoven interiér kaple. 15. května 2011 zde opět proběhla Svatojánská pouť a  obnovená kaple byla vysvěcena bělohradským administrátorem P. Puszkiewiczem.
 

Pouťová bohoslužba u obnovené kapličky, 15. května 2011

Svatý Jan Nepomucký na Horkách. Třetí a nejmladší plastika českého světce z roku 1858 stojí spolu se dřevěnou zvoničkou u silnice ke Dvoru Králové v osadě Horka. Je běžnou ukázkou lidového sochařství 19. století. Pískovcová socha zobrazuje světce v obvyklém pojetí a tradičními atributy.  V přední straně podstavce je naivistický reliéf P. Marie s Ježíškem. Sochu nechal postavit Jan Erbrt, tehdejší majitel sousedního domku čp. 198. Posvěcena byla 16. května 1859.

Na podstavci nápis: Svatý Jene Nepomucký pros za nás.

Pod reliéfem Madonny:  Oroduj za nás Marija; pros za své ctitele zvlášť při hodině smrti.

Dole: Tato socha jest postavena pomocí Boží o nákladech manželů JANA A ANNY ERBRT 1858

Na boku: Zhotovil F. Matouš v Hořicích
               Obnoven L.P. 1894 od M. J. Poláka
 

Socha byla kdysi neuměle polychromována a působila velmi sešle. V květnu 2009 však obdržel Miletín dotaci Královéhradeckého kraje na její opravu. Provedla ji na sklonku října 2009 fa. Kamenosochařství CH&K.
 

            
2004                                                                                                                         2009         
 

Svatý Gotthard na kopci Tašenberku při vjezdu do Miletína po nové hořické silnici. Socha z roku 1731 je, podobně jako Panna Marie na náměstí a Svatý Donát v Tetíně, tradičně považována za dílo Matyáše Brauna, nebo některého z jeho žáků. Představuje německého biskupa Gottharda oblečeného v biskupském ornátě, v životní velikosti. Gotthard žil v letech 960 - 1038, zasloužil se o rozvoj řady klášterů, špitálů a útulků pro chudé, podporoval výchovu mládeže a rozvoj umění. Jako světec se stal patronem zedníků, ochráncem proti nemocem a zde shlíží z nejvyššího místa ve městě k Miletínu aby ho chránil před živelnými pohromami. V levici původně třímal biskupskou berli.

Lhota uvádí, že sochu nechala vztyčit Barbora z Valdštejna se svým manželem a pánem na Miletíně hrabětem Jiřím Fridrichem z Oppersdorfu. Nicméně podle datace byla socha postavena až 12 let po Barbořině smrti, v době, kdy byl hrabě znovu ženatý s Františkou, hraběnkou Serenyiovou.

Na přední straně soklu je kartuše se šlechtickou korunkou, ve které byl původně alianční znak. Na počátku 19. století, v době kdy byl majitelem panství Hynek Josef Falge byly, patrně z pouhé podlézavosti, na všech sochách erby předchozích majitelů vyhlazeny a nahrazeny iniciálami J F (Ignaz Falge). Pamětník tohoto činu, miletínský učitel Žába ve svých zápiscích uvádí, že toto provedl kameník Höffinger, který "zde se dlouhý čas zdržoval jen aby peníze vyzískal a takové marně promrhal, poněvadž z první třídy marnotratník byl". Pod kartuší je nápis:

A FVLgVre et teMpestate LIberet nos agrosqVe SanCtVs GottharDVs PatronVs noster.
(pokus o překlad: Před bleskem a bouří ochraňuj nás a naše pole, svatý Gottharde, patrone náš)

Na zadní straně je vyryt letopočet 1731.

Také Svatý Gotthard stál původně mezi dvěma lípami - obě byly důkladně prořezány v roce 1946 a ta východní byla nakonec pro špatný stav v devadesátých letech poražena. Západní lípa tak získala prostor a dnes je jedním z nejkrásnějších stromů na miletínsku. Poslední oprava sochy proběhla v roce 1994, v roce 2008 byl po světcově pravici vysazen nový strom.
 

Svatý Donát v Tetíně. Socha vznikla současně se sochou sv. Gottharda v roce 1731. Také autor je pravděpodobně stejný - některý z žáků Braunovy školy, ne-li mistr sám. Představuje mučedníka Donáta, římského legionáře, který byl kolem r. 180 popraven pro svoji křesťanskou víru. Je v životní velikosti, v římské zbroji a plášti, pravou rukou pozvedá meč. Světec je patronem dobrého počasí a žní - proto byla jeho socha postavena v polích.
 

Podstavec je zpracován stejně jako u sv. Gottharda - kartuše s vyhlazeným aliančním znakem a iniciálami J F a pod ní nápis:

SangVInee esto tVIs Donate Patronus RIgIDa et a nostrIs FVLgVra peLLe pLagIs aD aras

Na zadní straně letopočet 1731.

Socha stála původně v polích za Falgovem, u cesty na rozhraní tetínského a vřesnického katastru (dosud se zde říká "U Donáta"), až do r. 1919. Tehdy byla při kácení sousedního stromu sražena na zem a  rozbita na kusy. Pět let se válela v trávě, než ji zachránil majitel dvora Falgova Jan Obešlo. Uložil ji ve Falgově a usiloval o její opravu. To se ovšem podařilo až jeho synu Jaroslavovi o padesát let později. V listopadu 1977 byl na Tetínskou náves přivezen podstavec sochy, který stál dosud prázdný v polích. R. 1979 byl nově usazen a r. 1981 se na něj opět vrátila opravená socha. Opravu provedl akademický sochař Jan Černý - chybějící části nahradil kopiemi zhotovenými podle podobné sochy která stojí u obce Obora u Chomutic.
 

Svatý Florián je první ze dvou soch, které nechala v zámku postavit hraběnka Marie Anna z Morzinu. Vztyčena a farářem Baudischem posvěcena byla r. 1760 na zámeckém nádvoří. Představuje mučedníka sv. Floriána v římské zbroji, v levé ruce drží korouhev, v pravé džbán, ze kterého hasí požár. Florián († 304) byl římským provinčním úředníkem v dnešním Rakousku. Za Diokleciánova pronásledování křesťanů chtěl pomoci svým vězněným druhům,  byl však zatčen,   týrán   a  utopen  v  řece  Enži.

Podle legendy vyplavalo jeho tělo na břeh, kde je hlídal orel. Svatý Florián je patronem mnoha řemesel, především však byl uctíván jako ochránce proti požáru i povodni.

Pískovcová socha je běžná barokní práce neznámého autora. Na podstavci bez nápisu je kartuše s vyhlazeným erbem, přetesaným na iniciály J F (viz. Sv. Gotthard). Kolem je kamenná balustráda, která byla časem poničena, ale v roce 1992 opravena.
 

Svatá Notburga. Sochu nechala vztyčit hraběnka Marie Anna z Morzinu r. 1760 v zámeckém parku, kde stála na kamenné podezdívce nedaleko od sochy sv. Floriána.  Teprve v roce 1909 byla přestěhována před zámeckou bránu k cestě do bažantnice. Představuje selskou dívku Notburgu (1268 - 1313, v Rakousku), která prý vynikala pracovitostí, obětavostí a láskou k Bohu. Pomáhala především hladovějícím, chudým a žebrákům. Uctívána byla hned po své smrti. Zde je zobrazena jako dívka v prostém oděvu, v zástěře má bochníky chleba, které rozdává chudým. U nohou jí sedí tele a ovce. Světice je patronkou selského lidu, hospodářství a domácích zvířat.
Autor sochy je neznámý, ale bezpochyby shodný s autorem sochy sv. Floriána. Podstavec je bez nápisu, pouze s kartuší a vyhlazeným znakem, na jehož místě jsou iniciály Hynka Falgeho. (viz. Sv. Gotthard). Na zadní straně kurzívní iniciála H. Okolo sochy byla kamenná balustráda. Ta byla však v roce 1975 rozbita a během následujících 20 let zmizela zcela, takže dnes z ní zůstal jenom základ.
Sv. Notburga a sv. Florian byli patrně oblíbenými, nebo rodovými patrony hrabat Morzinů -  obdobná dvojice soch stojí dodnes na bývalém morzinovském panství v dnešním Plzeňském kraji, před kostelem v Merklíně.
 

Svatý Linhart. Socha z r. 1772 stojí za Bažantnicí u cesty k bývalému panskému dvoru Miletínku mezi ovocnými stromy. Nechal jí postavit baron Jan Sosnovec z Vlkanova na ochranu panství před dobytčím morem. Posvěcena byla 9. listopadu 1772 farářem Baudyšem. Světec v biskupském ornátě drží v levici knihu, pravicí žehná, u nohou mu sedí hříbě. Linhart, též Leonard, († kol. r. 570) pocházel ze šlechtické rodiny, přesto se stal poustevníkem, léčil nemocné a všeobecně pomáhal lidem, kteří navštěvovali jeho poustevnu ze širokého kraje. Podporou vděčných návštěvníků vznikl z poustevny klášter, jehož opatem se Linhart koncem života stal. Světec je dalším ze selských patronů  -  chrání  rolníky,  chovatele  dobytka  a hospodářská zvířata; před nemocemi i živelnými pohromami.

Pískovcová socha neznámého autora má na podstavci nápis:

BeatVs LeonarDVs LIberat nos a pestIfera LVe peCorVM
(pokus o volný překlad: Blahoslavený Linharte, ochraňuj nás, hříšné před morovou nákazou)

vzadu:

IosephVs Ioannes SossnoWetz LIber Baro De WLkanoWa In honoreM hVIVs SanCtI eX Voto posVIt
(Josef Jan Sosnovec, Svobodný pán z Vlkánova, na počest tohoto svatého, jak slíbil)

Anno qVo pestIfera LVe CarItIeqVe granDI CastIgata respIrat BoeMIa
(V roce, kdy morová nákaza a velká drahota trápily Čechy)
 

Kartuše pod nápisem nesla původně znak barona z Vlkanova, který byl později vyhlazen a nahrazen iniciálami JF (viz. Sv. Gotthard). V létě 1961 socha přišla o hlavu, opravena byla až v roce 1975. Poslední oprava proběhla v roce 1992 a socha je dnes v dobrém stavu. Po Linhartově pravici je osmiboký hraniční kámen miletínského katastru.

 

Bezhlavý Linhart v létě 1961 (foto Jaroslav Šulc)

Svatý Venanc. Majitel panství Jan Sosnovec baron z Vlkanova založil nad Tetínem osadu, která dodnes nese jeho jméno - Vlkanov, zvaná též Vlkánka, nebo Zvlkánka. Uprostřed osady nechal r. 1768 vztyčit sochu sv. Venance, italského mučedníka, který byl pro víru mučen a ukřižován kolem r. 250. Socha, v Čechách téměř neznámého světce, představuje chlapce zahaleného v plášti, v pravé ruce držícího pochodeň - symbol jeho mučení, kdy byl při tortuře pálen pochodněmi.
 

Autor sochy je neznámý, patrně shodný s autorem sochy sv. Linharta. Barokní podstavec nese nápis:

NoVVs Iste pagVs noMIne WLkanoW ob antIqVa PraesepIa WLkanIana beato VenantIo DICatVs

Nad nápisem kartuše s vyhlazeným znakem a vyrytým nápisem:  Oprava 1861. Vzhledem ke stavu ostatních vyhlazených znaků na území někdejšího miletínského panství lze předpokládat, že onoho roku byly z kartuše vyhlazeny Falgeho iniciály. Nad kartuší je pak nápis: Svatý Venanci Oroduj za nás

Na zadní straně soklu:

IosephVs SossnoWetz LIber baro De WLkanoWa ereXIt et ConserVat VtrVMqVe

Jak je patrné z fotografie z počátku 20. století, byla tehdy socha obehnaná dřevěným, laťkovým plotem a vybavena lucernou. Dnes je plot železný, zdobně kovaný. Socha byla v 90. letech opravena, ani ona však občas neujde nežádoucí pozornosti vandalů.
 

Svatý Jan Křtitel. Prorok Jan žil od mládí v poušti, kázal pokání a ohlašoval příchod Spasitele. Poznal ho v Ježíši a na jeho přání ho pokřtil v řece Jordánu. Později byl uvězněn a popraven na rozkaz krále Heroda. Jeho kamenná socha z r. 1827 stojí mezi dvěma lipkami na pravém břehu Bystřice u mostu do Rohoznice. Představuje Jana oblečeného jen v plášti ze zvířecí kůže - symbol Janova asketického života. V levé ruce drží hůl s křížem a vlající stuhou, pravou ukazuje na beránka, sedícího u nohou. Symbolizuje tak Janův výrok, obvykle napsaný na stuze: Ecce Agnus Dei (hle, Beránek Boží). Beránek je tradičním symbolem Ježíše Krista.
 

Na podstavci sochy je reliéf svaté Rodiny a nápis:

Gá hlas wolagjcjho na paušti: Připrawugte cestu Paně; Přijmé čiňte stezky geho.

Na zadní straně:

Nákladem Jana Samka z Rohoznice. Za času W. P. Jana Arnolda faráře Miletjnského. Leta Páně 1827

Kolem sochy byla ještě koncem 80. let kamenná balustráda. Přímo před sochou stál betonový sloup elektrického vedení - ten už naštěstí zmizel. Bohužel je však pryč i kamenné zábradlí, na jeho místě je dnes jednoduchý plaňkový plot.

Svatý Jiří. Plastika z r. 1892 stojí uprostřed miletínského náměstí K. J. Erbena a je plastickým ztvárněním městského znaku. Mučedník Jiří († 303) pocházel z urozené rodiny a stal se důstojníkem římského vojska. Za obhajování křesťanské víry byl mnohonásobně týrán a nakonec popraven. Jeho život je opředen mnoha legendami, nejznámější je pohádkový motiv záchrany princezny před drakem, který je však alegorií na boj dobra se zlem a prosazování křesťanství. Svatý Jiří je patronem mnoha profesí, např. vojáků, jezdců, kovářů, bednářů, rolníků, horníku, nebo pocestných. Chrání koně a dobytek, před nemocemi, morem, uštknutím, nebo horečkou. Jako svého patrona ho používá řada států a měst. Miletínu věnoval erb se sv. Jiřím jeho pán, Jiří z Valdštejna, který mu též zajistil městská práva.

Socha nahradila kamenný chrlič v podobě mořské panny, který zdobil hlavní městskou kašnu od jejího vybudování v letech 1852-53 (autor Josef Mistr z Rohoznice). Představuje světce s tradičními atributy - na koni, s kopím a korouhví s křížem, vzpínajícího se nad drakem. Podstavec je bez nápisu, pouze s letopočtem vzniku. Socha byla postavena z odkazu faráře Jana Kamarýta, zbytek nákladů z celkové sumy 650 zlatých nesla obec. Vznikla v sochařské dílně bratří Černých v Hořicích podle návrhu J. Jiříčka a byla vztyčena ve středu kamenné kašny 6. srpna 1892. Během své existence byla mnohokrát poškozena, ať už neúmyslně, nebo vandalovou rukou. Prvně už v roce 1915, na jaře 1928 byla při odstraňování bednění uražena levá ruka a levé kopyto. Sv. Jiří několikrát přišel o své kopí, naposledy na podzim 2004. Dnes už také socha nestojí na původním místě - v roce 1934 po vybudování vodovodu přestala kašna sloužit svému účelu a proměnila se v záhon. V říjnu 1948 byla rozebrána a osamocená socha přesunuta v září 1952 dál na západ od nové silnice. Na jaře 1953 byla i s pomníkem K. J. Erbena obroubena společným kamenným obrubníkem, na vzniklých terasách byly zřízeny záhony. Ty vydržely až do roku 1991, kdy byly obě plastiky opět rozděleny.
 

             
Mořská panna uprostřed městské kašny v 70. letech 19. století a její torzo v současném zámeckém parku
 

                        1937                                                                                1951                                                             září 1952
 

 
terasovitá úprava středu náměstí z roku 1953
 

      80. léta                                               2003                                                    listopad 2004                                             2006           
 

Panna Marie Lourdská. U jižní stěny kostela stojí nenápadná kamenná kaplička se soškou P. Marie Lourdské z r. 1915. Zobrazuje Pannu Marii tak, jak se údajně zjevila r. 1858 čtrnáctileté Bernadetě Soubirousové u městečka Lourdes v jižní Francii. Světice v dlouhém šatu se širokou stuhou a růžencem kolem pasu a sepjatýma rukama stojí v jeskyni - vchod do jeskyně je obrostlý růžovými květy.

V nohách nápis: ORODUJ ZA NÁS PANNO NEPOSKVRNĚNÁ!

Autorem je hořický sochař Josef Deyl, náklady nesla  veřejná sbírka, ke které dal podnět Josef Fábin, poutník Lourdský. Před sochou je čtverhranný kámen, který sloužil jako modlitební klekátko.

Sousoší svaté Rodiny. Mohutné kamenné sousoší, zvané též jako Srdce Páně, nebo poněkud nepřesně jako Nejsvětější Trojice, se objevilo roku 1906 v Tyršově ulici, naproti domu čp. 172. Postavit ho nechaly vlastním soukromým nákladem majitelky domu, Marie a Antonie Kopecké, sestry někdejšího miletínského faráře P. Antonína Kopeckého. Autorem sousoší byla kamenická firma Hátle a Vejs z Hořic. Na třech kamenných novogotických pilířích stály tři sochy členů svaté Rodiny - vlevo Panna Marie Bolestná, vpravo sv. Josef s rozkvetlou holí a uprostřed Ježíš s planoucím srdcem. Pilíře byly zpředu i po stranách zdobeny barevnými obrazy svatých, malovanými na skle -  vpředu sv. Jáchym a sv. Anna, na stranách sv. Jan Gualbert a sv. Alois, sv. Tereza a sv. Antonín Paduánský vzadu.  Na centrálním soklu na přední straně pak obraz nejsvětější Trojice a nápisy:
 

Pochválen buď Pán Ježíš Kristus!

Ku věčnému uctění a oslavení Nejsvětější Trojice Nejsvětější Rodiny obětuje rodina Kopeckých

Okolo sousoší byl bohatě zdobený kovaný plot a několik pískovcových schůdků se zábradlím do Tyršovy ulice.
Při likvidaci farské zahrady na přelomu 80. a 90. let zasahovalo sousoší do stavební parcely budoucího domu čp. 379. Proto bylo rozebráno a uloženo ve stodole p. Karla Erbena, kde 20 let čekalo na renovaci. Ta přišla v roce 2009. V květnu za tímto účelem získalo město dotaci Královéhradeckého kraje.

Z návrhů občanů na nové umístění sochy měl úspěch ten, který plánoval její vztyčení na Chrasti, před hřbitovní zdí. V létě 2009 proběhla oprava cesty na hřbitov a na podzim se sousoší dostalo do péče kameníků Chmelíka a Knajfla, aby mohlo být 8. října postaveno na novém místě. Dne 5. června 2010 bylo slavnostně posvěceno bělohradským administrátorem P. Grzegorzem Puszkiewiczem.
 

U silnice z Červené Třemešné k Dachovům stojí socha Panny Marie z Jezulátkem z roku 1755. Na barokním podstavci je nápis upomínající na okolnosti vztyčení:

Anno 1755

S nakladem Giržika Flegle

Socha byla dlouho skryta uprostřed přerostlých keřů, na jaře 2009 bylo její okolí nově upraveno.