|
Není v našem úmyslu dělat reklamu nikomu
jinému, než samotnému tradičnímu miletínskému perníčku. Proto ten
podivný titulek. Zůstává totiž skutečností, že v Miletíně můžeme
koupit Modlitbičky na dvou různých místech. A pak to jsou buď
výrobky tradičního výrobce "Erbenovy Miletínské Modlitbičky", nebo
výrobky jeho tradičního konkurenta - "Miletínské Modlitbičky"
cukrářství Laušman...
Co to vlastně jsou, ty modlitbičky? Původně se
jedná o modlitební knížky kapesního formátu, v pevné a odolné vazbě,
často uzavíratelné kováním, s ozdobným kovovým, kostěným nebo jiným
křížkem na přední straně. Byly nezbytnou osobní věcí katolických
věřících a spolu s růžencem základní potřebou při návštěvách
bohoslužeb. A právě tato typická pomůcka inspirovala kdysi dávno
perníkáře Josefa Erbena k originálnímu výrobku.
Cukrářský rod Erbenů dnes čítá už šestou generaci perníkářů. Prvním
z nich byl Josef Erben narozený r. 1802. Když mu bylo pět let
přistěhoval se i s rodiči do domku č. 174, zde vyrůstal a po vyučení
začal v roce 1820 provozovat své perníkářské řemeslo. Tehdejší
perníky byly především figurky z těsta mačkaného do dřevěných forem.
Teprve později začaly vznikat perníčky vykrajované, nebo pečené na
plechu a pak krájené a slepované. Erbenovi se dařilo a v roce 1834
koupil dům č. 11 na miletínském náměstí. Dům patří rodině dodnes.
domek čp. 174
S nápadem péct modlitbičky přišel Erben poprvé v roce 1864. Se synem
a následovníkem řemesla Josefem mladším uvedli nápad ve skutečnost a
možná právě o největší místní události – slavné miletínské pouti na
začátku dubna, poprvé vyložili tyto krájené perníčky s marcipánem,
cukrovou polevou a mandličkou na vrchu na pult. A měli úspěch.
Modlitbičky se okamžitě staly úspěšným a prestižním výrobkem
Erbenova cukrářství.
Josef Erben ( 1826 - 1887 )
Na „Hospodářské, průmyslové a národopisné výstavě
pro Východní Čechy“ v Hradci Králové v roce 1894 představila firma
modlitbičky poprvé v podobě, v jaké je známe dnes. I při dalších
příležitostech, na Národopisné výstavě v Hořicích r. 1903, na
výstavách v Nové Pace, Jaroměři a Trutnově sklízely modlitbičky
úspěch. Za časů První republiky se firma rozrostla, důkladně
modernizovala a brzy vyvážela modlitbičky téměř po celé Evropě. Když
v červenci 1926 navštívil Hořice a Miletín president T. G. Masaryk,
pochutnal si mj. i na Modlitbičkách.
Dobové reklamy dvou konkurenčních cukrářství
(1915)
Konec úspěšného podniku přišel s rokem 1949. Celá
výroba i s domem č. 11 byla znárodněna a Erbenova rodina
vystěhována. Pro příštích 42 let s nimi neměla být výroba
modlitbiček spojována. Od začátku roku 1953 byla výroba tradičních
Miletínských Modlitbiček ukončena a pečeny byly dále už jen
komunálním pekařstvím ve zjednodušené podobě pod názvem "Miletínky"
O těch pravých se pak mezi lidmi povídalo, že recept na správný
postup a tajné ingredience si vzal starý pan Josef Erben, který
zemřel v listopadu 1953, s sebou do hrobu. Teprve po restituci v r.
1991 obnovil syn Karel Erben výrobu modlitbiček podle původní
receptury, kterou udržuje dodnes.
Karel Erben ve svém obchodě
Firma Erben však nebyla sama, kdo Modlitbičky
nabízel už ve 20. letech 20. století. Erbenovým konkurentem na
protější straně miletínského náměstí v domě č.p. 93 byl asi od r.
1902 cukrář Josef Laušman a posléze jeho syn Emil. Obě firmy si
úspěšně konkurovaly a jelikož Erbenovy Miletínské Modlitbičky byly
chráněny ochrannou známkou až od r. 1913, konkurovaly si i svými
Modlitbičkami. Po znárodnění Erbenovy firmy, byla menší Laušmanova
cukrárna převedena pod komunál, v omezené míře fungovala dál a pekla
"Miletínky".
Jak vznikají Modlitbičky?
Základem je perníkové těsto, které nejprve šest
týdnů zraje. Z něj jsou vykrajovány obdélníčky o
rozměrech cca 7 x 5 cm. Na upečené perníčky přijde náplň z
pražených vlašských a lískových ořechů a navrch plátek z vaječných
bílků a skořice. Hotový výrobek se poleje cukrovou polevou a ozdobí
půlkou mandle, která symbolizuje právě onen křížek na deskách
modlitební knížky. Váží asi 50g a firma Erben jich vyrobí asi 800
denně.
|
