K nejničivější akci tohoto typu došlo v červenci 1762. Patrně osmého července překročil hranice Čech oddíl asi čtyřiceti jezdců. Některé zprávy uvádějí, že se jednalo o ruské kozáky, jiné však již vysvětlují, že to byli pruští husaři, kteří byli za Rusy převlečeni - někteří prý měli dokonce nalepené falešné vousy a záměrně se chovali jako opilí divoši. Chtěli tím snad dát Rakousku zakusit něco z chování ruských kozáckých tlup, které předtím jako rakouští spojenci řádili na pruském území. Oddíl těchto „pruských kozáků“ nyní 9. července raboval v Trutnově, pak postupoval na jih přes Kocléřov, kde vypálil kostel, do Dvora Králové a přes Žireč a Kuks do Jaroměře, kde Prusové drancovali a vymáhali po občanech výkupné za to, že město nezapálí. Jejich hlavním cílem byl však zřejmě Hradec Králové, kam dorazili v poledne 11. července. Město bylo zcela nechráněno - zdejší vojenská posádka, která by se jinak patrně bez obtíží ubránila, opustila Hradec hned po první zprávách o blížícím se nepříteli, aniž by se nejdřív přesvědčila, zda pro ni skutečně představuje hrozbu.  Prusové se zastavili na náměstí a hned obrali purkmistra a radní, kteří jim vyšli vstříc, o hodinky a cennosti. Poté začali vylupovat jednotlivé domy, okrádat a bít každého, koho potkali na ulici. Postupovali však zřejmě podle předem připraveného plánu, neboť prý používali jakési seznamy a  cíleně se zaměřovali na domy nejbohatších měšťanů. I zde žádali výpalné. Nějaké peníze se pro ně podařilo získat a kozáky tím upokojit, přesto však při jejich odjezdu náhle vypukl ve městě na několika místech najednou požár, který rychle zachvátil většinu města.  Postupně shořelo na 160 domů v centru Hradce, jezuitská kolej i s kostelem Panny Marie a část Slezského předměstí. I tato skutečnost naznačuje, že tento kořistný vpád mohl mít rovněž vojensko-strategický charakter, s cílem oslabit důležitý rakouský opěrný bod na soutoku Labe a Orlice. Hradec Králové hořel dva dny a záře požárů byla pozorovatelná ze širokého okolí.

                Kozáci z Hradce Králové pokračovali na sever. Řádili v Sedleci a v Poličanech, kde ubili vrchnostenského správce a 13. července dorazili do Miletína. Utábořili se na náměstí, ihned začali snášet hromady slámy a vyhlásili, že nesejde-li se do večera výpalné (údajně 1500 zlatých), tak město vypálí. Měšťanům se podařilo sebrat asi jen 700 - 800 zlatých, největší částí přispěl farář Ignác Dominik Baudisch. Ten také s Prusy vyjednával, podařilo se mu je přesvědčit a uchránit město před ohněm. Rabování, loupení i týrání obyvatel však už zabránit nemohl - dům po domu drancovali kozáci až do setmění, co nepobrali, to rozbili, načež kolem půl desáté hodiny večer odjeli. Drancovali pak také v Hořicích a v Jičíně, stejně jako v Pace a Hostinném, než se 15. července vrátili do Trutnova a odjeli z Čech.

Původní poznámky faráře Ignáce Dominika Baudische

Publikováno v Pod Zvičinou 3/2012

Literatura:

JANDERA, Josef L.: Uiber Miletin in Böhmen. Ein topographisch-historischer Versuch. Prag 1830.

LHOTA, Jan N.: Miletín nad Bystřicí. Příběhy jeho a památky.  Brno 1888.

MIKULKA, Jaromír: Dějiny Hradce Králové. II./2. Hradec Králové 1995.

SOLAŘ, Jeroným J.: Dějepis Hradce Králové n. Labem a biskupství Hradeckého. Praha 1870.

SOMMER, Johann G.:  Das Königreich Böhmen. Bidschower Kreis. Prag 1835.

ŠPRINGER, Josef: Kronika Miletína, města a okolí. II. díl 1701-1800. Čistopis uložený v SOkA Jičín.