|
Rodovým původem
básníka a spisovatele Karla Jaromíra Erbena se poprvé zabýval
Antonín Grund ve své, dnes už těžko překonatelné monografii „K. J.
Erben“, vydané Melantrichem v roce 1935. První básníkovy rodokmeny
v otcovské i mateřské linii pro něj tehdy sestavil miletínský
kronikář František Kučera a ty se následně staly přílohou uvedené
knihy. Jsou první a vítanou pomůckou pro každého Erbenovského
rodopisce.
Erbenovo jméno je
tradičně spojováno s Miletínem, podkrkonošským městečkem mezi
Hořicemi a Dvorem Králové nad Labem. Básníkovi předkové však do
města přišli teprve krátce před jeho narozením. Nejstarším bezpečně
dohledaným z nich je Adam Erban, poddaný poličanského panství
v Úhlejově (* kolem 1656). Do Úhlejova se přistěhoval s rodinou
neznámo odkud pravděpodobně r. 1704, kdy zde podle gruntovních
záznamů koupil od švagra Fridricha Borůvky živnost za 93 kop grošů
českých. Zde přivedli s manželkou na svět ještě tři děti – Kateřinu
(1704), Adama (1706) a Kateřinu (1708), než Adam Erban 8.10.1712
zemřel. Vdova Dorota se znovu provdala za Jana Jakla ze Zdobína,
který rodinné hospodářství převzal a r. 1732 předal do rukou Adamu
Erbanovi mladšímu.
Adam Erban
narozený, resp. dle křestní matriky pokřtěný 13. 5. 1706 se oženil
23. 9. 1731 s Alžbětou Voňkovou z Rohoznice. Následně převzal od
otčíma úhlejovské hospodářství, které však už v roce 1736 vyměnil se
starším bratrem Janem za grunt v Rohoznici pozdějšího č.p. 1 (dnes
Miletín – Horka č.p. 198). Z jeho manželství s Alžbětou uvádí
matrika šest dětí. Jsou to Jan (1732), Marie (1734), Dorota (1736),
Karel (1738), Jiří (1741) a Václav (1742). Oba nejmladší synové se
už narodili v Rohoznici. Adam Erban brzy zemřel 23. 4. 1744.
Jiří Erban (*9.4.1741) byl krejčím v Rohoznici č.p. 42 (po
přečíslování č. 83). Oženil se 30.10.1770 s Marií Střížkovou
z Miletína a počal s ní šest dětí – Annu (1771), Josefa (1773),
Marii (1776), Jana (1781), Karla (1785) a Václava (1788). V roce
1783 zrekonstruoval svůj domek – z té doby se dodnes dochovalo
záklopové prkno domku č.p. 42 s nápisem „ Stalo se 1783 vystavěl
jest Jiřík Erban to ale s mocí Pána Boha našeho – s nákladem všech
mých dobrodinců dne 5. července“, které je dnes uloženo
v Erbenově muzeu v Miletíně. V roce 1813 Jiří Erban zemřel.
Otec pozdějšího
básníka Jan Erban se narodil 26.4.1781 v Rohoznici. Vyučil se ševcem
a v roce 1800 převzal od otce rohoznický domek. 28. září 1805 se
oženil s Annou Žábovou (*2.8.1781, +2.1.1846) nejstarší dcerou
miletínského kantora Františka Žáby (1756 – 1836) a jeho manželky
Anny roz. Hlavaté. Brzy po svatbě se manželé odstěhovali z Rohoznice
do Miletína, kde koupili v květnu 1806 za 150 zl. dům č. 142
v dnešní ulici Barbory Linkové a zde záhy založili rodinu. Anna
Erbenová – Žábová porodila celkem devět dětí, z nich však pouze dvě
se dožily dospělosti. Prvním dítětem byl František *1.12.1806, který
zemřel už 11.7.1807 na kašel. Následoval František Xaver ( 26.9.1808
– 18.8.1810 na božec) a po něm už 7.listopadu.1811 narozená dvojčata
Karel a Jan. Jan zemřel 29.12. téhož roku na božec. Další Karlovi
sourozenci byli Anna (11.2.1815 – 22.2.1815 na božec), Josefa
*20.3.1816, František (8.3.1818 – 15.11.1818 na božec), Anna
(3.4.1821 – 24.5.1821 na božec) a Florián (15.10.1822 – 20.10.1822
rovněž na božec). Všechny děti Jana Erbana, s vyjímkou dvojčat, jsou
už v matrice zapsány jako Erbenové, nikoliv Erbanové.
Erbanově živnosti
se nedařilo a byla velice brzy značně zadlužena. Řemeslo nestačilo
na uživení rodiny, proto se mu věnoval pouze v zimních měsících,
zatímco v létě ho nahradil sadařením – pokrokový majitel panství
Hynek Josef Falge v té době nechal vysázet v okolí města na 10.000
ovocných stromů. Erbenův dům v r. 1827 vyhořel a jeho majitel
obdržel od miletínského úřadu vysvědčení nemajetnosti. Další v roce
1832. Po provdání jediné dcery Josefy předal domek zeti Františku
Chmelíkovi a odešel na odpočinek. Manželka Anna zemřela 2.1.1846, on
sám se však dočkal vnoučat i prvních synových úspěchů a na sklonku
života k němu do Prahy jezdíval pravidelně trávit zimní měsíce.
Zemřel v Miletíně 4.5.1851. Na Jana Erbana údajně vzpomínali
pamětníci jako na člověka „vzrůstu malého, ducha bystrého, pilného
čtenáře, muže poctivého a z míry dobrého“. Jeho manželka pak byla
prý „žena tichá, zádumčivá, útlé postavy a jemného citu“ (Alois
Jilemnický).
Zápis o narození
dvojčat Karla a Jana Erbanových lze nalézt v matrice farního úřadu
v Miletíně v knize VII (matrika N 1782 – 1821, sign. 101 – 7 SOA
v Zámrsku) na str. 232b.:
November 7; Franz
Haak, Kaplan; Nro. 142
Erban Karel a Ján.
Gemini
Otec: Ján Erban,
Sswetz. Matka: Anna, dcera Frantisska Žáby Učitele Milet. N. 98
Levans Caroli:
Frantissek Pečenka, Pansky Kowař; Levans Joanis: Jozef Dubeneczky
Sswecz z Milletina. Test.: Rosalie Manž. Waclawa Erbena, Purgmist;
Anna Manž. Jozefa Erbana, Tkadlce.
Karel Erban se sice
na rozdíl od bratra dožil dospělosti, stále však měl chatrné zdraví
a trpěl celý život tuberkulózou. Ve škole vynikal, péčí miletínského
faráře Jana Arnolda a finanční podporou majitele panství Falgeho se
dostal nejprve na gymnázium do Hradce Králové, později na
filosofická a právnická studia do Prahy. Z doby počátku pražských
studií, t.j. z let 1830, 1831 pocházejí jeho básnické prvotiny, ale
také používání vlastního jména v podobě Karel „Jaromír“ Erben.
Jsou známy rovněž adresy, na kterých mladý Erben v době studií
bydlel. V Hradci Králové to byl dva roky podnájem v domě č.p. 83
v ulici V Kopečku. V Praze pak podkrovní pokojíky v Železné ulici
493/I, Kaprové 45/I a Konviktské 296/I vesměs na Starém městě.
Důvěrný přítel ze
studií Karel Havlík (1811 – 1884) brával často Erbena na návštěvy do
svého rodiště, Žebráku na berounsku. Zde se Erben často účastnil
ochotnických představení a napsal zde také svoje jediné dramatické
dílo, frašku „Sládci“. Především se zde však r. 1835 zamiloval
do Barbory Mečířové (*1818 v Žebráce). Byla dcerou Františka Mečíře,
purkmistra a kupce v Žebráku č. 14. Po jeho náhlé smrti přišla
rodina do nuzných poměrů, vdova musela prodat dům a žít v nájmu s
dcerou Annou, zatímco Barbora žila většinou v Praze, kde byla „na
vychování“. S Erbenem se záhy zasnoubili, sňatku však bránila
finanční situace - Erben v listopadu 1837 ukončil právnická studia a
získal pouze bezplatné místo praktikanta u fiskálního úřadu.
Protloukal se, jak se dalo a teprve 11. května 1842 se s Barborou
“Betynkou“ Mečířovou oženil. Sňatek proběhl ve Zdicích u Berouna,
oddával tamější administrátor Josef Vorel, Erbenův přítel.
Novomanželé se nastěhovali do Prahy, do bytu v Zámecké ulici č. 6 na
Malé straně. Později se ještě mnohokrát stěhovali – do č.p. 566
v Žitné ulici a r. 1855 do č.p. 605 v ul. Zahradní (později Ve
Smečkách).
Barboru Erbenovou spojovala s manželem řada
zálib, včetně veršování a zájmu o lidovou slovesnost. Aktivně
působila v pražských ženských spolcích. To co bylo pro ní zálibou,
bylo však pro Erbena vášní. Často jí k její nelibosti na dlouhé
týdny opouštěl a odjížděl sbírat materiál pro svoji práci do
nejrůznějších koutů Čech, později i Evropy.
První dítě vzešlé z
manželství byla dcera Blažena narozená 17.11.1844 v Praze,
následovala jí Ladislava 27.6.1846 rovněž v Praze. Třetím byl syn
Jaromír, narozený v komplikované době 6.10.1848 v Žebráku. Erben
velice těžce nesl jeho smrt 31.3.1849 v Praze. Posledním dítětem
zrozeným z tohoto manželství byla 6.10.1850 dcera Bohuslava.
V létě 1851 se stal
K.J.Erben archivářem města Prahy, což mu konečně zajistilo
dostatečný příjem (1000 zl. ročně) a zároveň dostatek času pro
vlastní tvorbu, mj. pro přípravu vydání „Kytice“. Ta vyšla v únoru
1853, téměř dvacet let po napsání „Polednice“ a patnáct let po
úspěšném „Pokladu“.
Koncem roku 1856 se u Barbory
Erbenové projevila náhle fatální choroba - rakovina prsních žláz.
Celá rodina se přestěhovala do klidnějšího a levnějšího bytu ve
Vlašské ulici č. 333 „U žluté růže“ na Malé straně, kde strávila
Barbora Erbenová poslední měsíce svého života. 20.8.1857 zemřela v
nedaleké nemocnici Milosrdných sester.
K.J.Erbena postihl úděl vdovce - domov bez
hospodyně a tři nedospělé dcery. Proto se záhy, z ryze praktických
důvodů znovu oženil. Novou ženou se mu stala přítelkyně Erbenovy
sestřenice Františky Žábové Žofie Mastná (*1835 v Lomnici nad
Popelkou). Svatba se konala 15.2.1859 a 16.12. téhož roku se v Praze
narodil Erbenovi druhý syn - Vladimír. I jeho však stihl osud
staršího bratra - zemřel sotva půlroční 9.6.1860. Z manželství se
narodila ještě dcera Marie, i ona však záhy zemřela (1862 - 1864).
V průběhu
šedesátých let a na sklonku svého života se Erben věnoval především
vydáváním výborů z lidové slovesnosti a překladům ze slovanských
jazyků. Z vlastní tvorby to byly především pohádky. Celoživotní
zdravotní komplikace se po padesátém roce věku stále stupňovaly a
básníkovi se přestávalo dostávat sil. Velice zchátral a vypadal o
deset let starší, než skutečně byl. Na podzim roku 1870 pak přišel
konec. K tuberkulóze se v listopadu přidal zánět jater. V sobotu 19.
11. nadiktoval svoji poslední vůli, v noci na neděli se nechal
zaopatřit přítelem, katechetou P. Kralovcem a po posledním probdělém
dni v jednu hodinu v noci dne 21. listopadu 1870 Karel Jaromír Erben
zemřel. Příčina smrti uvedená v matrice: „Rozmíšení krve“. Slavného
pohřbu 23. listopadu se zúčastnily stovky lidí včetně mnoha
význačných osobností své doby v čele s Palackým, Riegrem, pražským
primátorem Dittrichem a dalšími. Průvod z úmrtního domu v Michalské
ulici č. I-440 „U Jelena“ došel na Malostranský hřbitov v Košířích,
kde byl básník pohřben ke své první manželce. Později, po zrušení
hřbitova byly jejich ostatky 28. června 1908 přeneseny na Olšanský
hřbitov.
Vdova po básníkovi, Žofie Erbenová se stala
společně s Erbenovým přítelem, archivářem dr. Josefem Emlerem
poručnicí dvou nevlastních, dosud nezletilých dcer Ladislavy a
Bohuslavy. Obě vychovala, stáhla se do ústraní a žila střídavě u
příbuzných v Lomnici nad Popelkou a v Praze, kde 23.10.1905 zemřela.
Blažena Erbenová,
nejstarší a nadaná básníkova dcera, navštěvovala společně se
sestrami německou hlavní dívčí školu na Malé straně, měla i domácího
učitele. Při závěrečné zkoušce ve 4. tř. byla druhou v ročníku. Po
dalších studiích se stala učitelkou a působila v letech 1871 – 1902
na pražské Vyšší dívčí škole. Zůstala celý život svobodná, posléze
dožívala v klášterním penzionátě na Smíchově. Zde ji pravidelně
navštěvoval Antonín Grund při sběru materiálu pro svoji knihu.
Zemřela 21.4.1933 v Praze.
Ladislavu Erbenovou
nechal otec po základních studiích vyučit švadlenou. I ona zůstala
svobodná a bezdětná. Zemřela předčasně 23. (24.?) 9.1892.
Bohuslava Erbenová,
(*6.10.1850, +15.1.1924 v Praze) se po základních studiích věnovala
na přání otce hudbě. Provdala se 2.8.1879 za dr. Antonína Rezka
(*13.1.1853 v Jindřichově Hradci, +3.2.1908 v Praze), historika,
univerzitního profesora a v letech 1900 – 1903 ministra pro české
záležitosti ve Vídni. Z jejich manželství vzešly dvě dcery:
- Bohuslava
*29.6.1882 v Karlíně. Provdala se r. 1903 za Univ. prof. MUDr.
Stanislava Kostlivého (*30.10.1877 ve Vídni, +7.12.1946), pozdějšího
význačného lékaře, rektora bratislavské univerzity a zakladatele
slovenské chirurgie. Porodila tři dcery – Ludmilu (1904), Bohuslavu
(1910) a Marii (1914). Bohuslava Kostlivá zemřela 7.3.1964
v Hořovicích. Její současní potomci žijí převážně v Bratislavě, dále
v Českých Budějovicích, Mostě a v Kanadě.
- Ludmila *25.2.1887
v Praze. Provdala se r. 1907 za advokáta JUDr. Jana Kličku
(*31.7.1867 v Příbrami, +26.5.1934 v Příbrami). Jejich potomkem byla
dcera Bohuslava (*1925 v Praze). Ludmila Kličková zemřela r. 1966
v Olomouci.
Básníkova sestra
Josefa (1816 – 1886) se provdala r. 1836 za miletínského truhláře
Františka Chmelíka (1815 – 1883). Převzali rodný dům v Miletíně č.
142, který Chmelík po velkém požáru r. 1846 vystavěl z kamene do
dnešní podoby. Měli pět dětí, byli to František (1838), Karolina
(1841), Karel (1844), Marie (1849) a Jan (1851). Z nich založil
rodinu pouze Karel, který převzal otcovo řemeslo a oženil se
s Karolínou Mikulkovou z Chroustova. I jejich dcera Anna prožila
celý svůj život v Miletíně, v domě č.p. 32. Provdala se dvakrát,
poprvé za cukráře Josefa Balihara z Rohoznice, podruhé za holiče
Jana Čeřovského.
K původnímu rodu
Adama Erbana z Úhlejova se dnes v Miletíně hlásí cukrářská rodina p.
Karla Erbena. Souvislost však zpochybnil už ve 40. letech 20.
století člen této rodiny, miletínský kronikář a ředitel škol Josef
Špringer. Ten její původ, stejně jako původ ostatních rodin
Erbenů/Erbanů v Miletíně odvozuje vesměs od nově usedlých Matěje,
Kryštofa a Davida, kteří byli povoláni do Miletína vzápětí po
třicetileté válce z valdštejnských statků Čisté a Fořtu.
Prameny a literatura:
-
Antonín Grund: Karel Jaromír Erben; Praha 1935
-
František Kučera: Vzpomínka; Hořický obzor, XXXX/24; Hořice 1940
-
Alois Jilemnický: Miletínský úval; nepublikovaný rukopis
-
sbírka matrik Východočeského kraje Státního Oblastního Archivu
v Zámrsku
-
materiály Klubu přátel K. J. Erbena v Miletíně laskavě poskytla pí.
Zdeňka Nováková
-
informacemi o svých příbuzných laskavě přispěl pan Jaroslav Čerych
-
další údaje o Antonínu Rezkovi a Stanislavu Kostlivém – internet
|
