Za nejstaršího miletínského "kronikáře" lze považovat faráře P. Ignáce Dominika Baudyše (1722 - 1795), který v 50. letech 18. století založil první farní pamětní knihu. V průběhu 19. století ho následovala řada lidových písmáků a letopisců - prvním z nich byl Erbenův dědeček, učitel a městský písař František Žába (1756-1836). Jeho historické zápisky vycházely z Bienenbergových "Alterthümer", které doplnil o opisy některých listin z městského archivu a vlastní postřehy. Nedochovaly se - K. J. Erben je údajně odvezl do Prahy a daroval Národnímu muzeu, kde stopa končí. Jejich opis však nacházíme  u  Josefa  Ladislava  Jandery  ( v  rukopisných

poznámkách k dějinám Hořic a okolí )  i u miletínského  měšťana  Rudolfa  Dreyšuka,  v jeho zápiscích  z  let  osmdesátých. Z druhé poloviny 19. století pak nesmíme zapomenout rovněž na cenné zápisky Josefa Petery Třebihošťského, nebo materiál posbíraný panským nadlesním Juliem Hrdličkou.