LHOTA, Jan Nepomuk

Miletín nad Bystřicí. Příběhy jeho a památky. Brno 1888.

Soukromá knihovna autora.

(ukázka, první kapitola)
 

Miletín se svým starým hradem a klášterem Německých rytířů měl také podíl na dějinách naší vlasti. Na starém hradě v příjemné krajině zdržo­vali se čeští vévodové se zvláštním zalíbením, básníci u jich dvora opěvali krásnou krajinu, zlomky jejich básní se nám v králodvorském ruko­pise zachovaly. Bouře husitské, jimž klášter Ně­meckých rytířů za oběť padl, válka třicetiletá, sedmiletá, s Francii, i poslední s Pruskem zasáhly také Miletín a jeho vůkolí.

U vylíčení příběhů měl jsem zřetel k udá­lostem všeobecným jen pokud souvislost vyžaduje; opakování všeho, co odjinud vůbec známo, měl jsem za zbytečné. Městský archiv, knihy pozem­kové, farní matriky, i pamětní kniha velezasloužilým farářem Baudišem sepsaná, jsou původní prameny, z nichž čerpáno. Prof. Jandery spis „Ueber Miletin in Bohmen“ byl vítanou pomůckou.

Až do zrušení poddanství sdílely s Miletínem osud také obce jindy k panství miletínskému pří­slušné, pročež hleděno také k těmto obcím; majíř posud společnou správu duchovní.

V MILETÍNĚ, dne 30. května 1887.

1

Doba do zakládáni měst.

České pomezí krkonošských hor daleko do země pokrýval za pradávna hustý les, jímž vedly dvě cesty ze země; jedna směrem na Trutnov, druhá na Náchod. V tomto rozsáhlém lese stál na návrší, pod nímž potok Bystrý vtéká do Bystřice, hrad Miletín, a v jeho nejbližšim vůkolí na straně severozápadní hrad Pecka, na straně severní na úpatí kopce Zvíčiny Kamenný Hrádek a na straně jihovýchodní hrad Vřešťov a Hustiřany.

Krajina náležela k župě hradecké, v níž vládl v desátém století Slavník, otec sv. Vojtěcha, jako dědičný župan vrchní sídlem na hradě Ljubici. Hrad Miletín náležel Českým vévodům, kteří se svým dvorem na něm a v jeho vůkolí se zvláštním zalíbením se zdržovali.

Ačkoli rozsáhlý, hustý les byl zemi ohradou proti vpádům nepřátelským, přece ji neubránil. Král polský, Boleslav, chtěje vévodu Bořivoje na český stolec posaditi, vtrhl se svým vojskem r. 1108. do Čech průchodem u Náchoda, a opět r. 1110. průchodem u nynějšího Trutnova, a táhl až za Chlumec k Labi; z nedostatku potravy vrátil se zpět, české vojsko pustilo se za ním,  a přišlo ke srážce na potoce Trotině v krajině blíže Miletína ; Polané odrazili útok a odešli s hojnou kořistí ze země.

O hradu Miletíně činí dějepis zmínku r. 1124. Otto svatý, biskup Bamberský, chtěl dle příkladu biskupů. Bonifáce a Vojtěcha, pohanským Pomořanům hlásati sv. evangelium. Za tím úmyslem vydal se k vyzvání knížete polského, Boleslava III., dne 19. dubna r. 1124. na cestu se 17 kněžími, slu­žebnictvem a jiným lidem. Vévoda Vladislav se­známiv se s ním osobně na sněme v Bamberce. postaral se mu o bezpečný průvod a slušné uby­tování na cestě po Čechách. Biskup Otto přišel Šumavou do Prahy a cestoval odtud dále na Sadsku a Miletín. V Miletíně jej vévoda Vladislav slavně uvítal, hojně obdaroval a dále doprovoditi dal.^[1] Po jeho odchodu se pak Vladislav na hradě Miletíně dlouho nezdržel; slavilť vánoce toho roku na Zbečně, odkudž pak jsa nemocen dal se převézti na Vyšehrad, kde jej těžce nemocného biskup Otto na své zpáteční cestě z Pomořan r. 1125. navštívil a jeho posledním zpovědníkem byl. Vladislav zemřel dne 12. dubna 1125.

Také vévoda Soběslav, nástupce Vladislavův na trůně, rád se zdržoval na hradě Miletíně a v jeho vůkolí;  stavěl a opevňoval   v této  krajině, jak Kosmas vypravuje, hrady, aby hájil krajinu proti vpádům nepřátelským. Boku 1139. byl se svým dvorem na svém hradě Chvojně, kde nyní Králové Dvůr, a stavěl na blízku hrad Hostin, na němž ještě nedostavěném dne 14. února 1140. v náručí své choti Adléty zemřel. Tělo jeho bylo na Vyšehradě, vedle jeho rodičů Vratislava a Svatavy, pochováno.

Buď Vladislav II. aneb jeho nástupce zapsal hrad Miletín jednomu ze svých věrných dvořenínů ; náleželť na sklonku dvanáctého století šlechtickému rodu, který na něm přebýval a dle tehdejšího oby­čeje od něho jméno „z Miletína“ přijal. Z tohoto rodu zachovalo se jméno toliko jednoho muže, Zbraslava. Zbraslav byl královský číšník v Čechách r. 1228.—1238. Po jeho smrti přešel hrad Miletín na jeho manželku Domaslavu, která s přivolením krále Václava u přítomnosti hojného panstva dne 19. října 1241. v klášteře Minoritu v Hradci nad Labem darovala a upsati dala hrad Miletín se vším příslušenstvím, a zároveň Olešnici a tři statky : Máslojedy, Sadoví a Vielek, s lukami, pastvinami, lesy, rybníky, honitbou a rolemi Německému řádu špitálních bratří Jerusalémských P. Marie. List ten chovaný ve státním archivu v Královci, na pergamenu psaný, s pečetí královskou na nitích zeleného a červeného hedbáví, zní takto: In nomine Domini. Amen.

Nos Wenceslaus dei gracia Bex Boěmorum quartus fratribus hospitalis sancte Marie de domo Theuton Jerusalem in perpetuum. Cum regalis magnificencie libertas ad universos extendi debeat ad eos tamen specialiter et merito reffunditur, quibus diuina gracia tribuit intellectum, ut ei tota mentě velint obsequi et non solum res, sed etiam personas pro nomine ipsius gladiis et periculis quibuslibet exponere non formidant. Quod in iratribus domus hospitalis sancte Marie de domo Theuton in Jerusalem plenissime advertentes donacionem, quam domina Domazlawa matrona nobilis de Miletin relieta Zbrazlaij pincerne felicis memorie de proprietatibus, quos ipso tempore libere possi-debat, prefate domui feeit multis coram positis uiris nobilibus et aliis diuersis personis in presentia nostre celsitudinis in loco, qui dicitur Gradech, in domo fratrum minorum ipsam dominam Egidio de Olomuch fratre Melichii et Chotheborio uiris'nobilibus ad nostram presenciam conducentibus Ratam et gratam habemus et ipsam utpote iuste et racionabiliter factam approbamus et eam nihi-lominus ipsi domui Theuton hereditario iure possidendam perpetuo presentibus confirmamus. Sunt autem hec possessiones quas domina prefata eo quo prescriptum est ordine domui contulit supra-dicte: Miletin villam cum omnibus attinenciis et iuribus suis. Prouinciam Olesnich cum omnibus que attinent et preterea tres villas Mazloied. Zadowi et Wielek cum iuribus et attinenciis earundem Pratis pascuis silvis piscacionibus venacionibus Agris cultis et incultis et in posterům excolendis. Hac igitur donacione in nostre Majestatis presencia solemniter celebrata possessiones donatas fratri Ludovicio uiro prouido et discreto qui eo tempore fuit Boemie commendator de gracia speciali iussimus assignari et secundum terre consuetudinem per circuitum lymitari. Volentes igitur predictas posses­siones a cunctis exacionibus esse liberas et exemptas et confirmacionis nostre perpetua libertate gaudere firmiter inhibemus, ne quisquam heredum aut successorum nostrorum procuratorum Preconum Camerariorum aut quorumlibet in Regno nostro iudiciariam potestatem habencium ipsam domům et ťratres et familiam eiusdem in huius collacionis et Regie confirmacionis gracia valeat aut audeat molestare aut quisquam de premissis huius modi donacionis et confirmacionis robur perpetuum pre-sentem paginam ipsis fratribus nostri sigilli appen-sione communitam cum subscriptorum nobilium uirorum testimonio iussimus assignari. Testes dominus Heijnricus Lantheranius Thuring, Ilogerus de Frideberch, Burchranius de Suarchmberch, Jaroš pincerna frater suus. Eppo de Zlineen, Zobezlaus dapifer, Wocco camerarius, Milichius camerarius Olomucen. Egidius frater eiusdem, Necherat et Hron fratres filii Pacozlai. Chotebarius Zdezlaus de Hlumech. Nechwal Budolfus filius Budolfi. Burchardus et filius suus, Wicko de Camenech. Hirzo magister coquine. Milota de Zwoysich. Zulizlaus Zbizlaus iudex. Beneda filius Stephani. Budimir filius Zdizlaij. Taz Lowota Sdonowich. Tschazda filius Melichii et alii quam plures. Acta sunt hec anno dominice incarnacionis M⁰GC⁰XLI° Indiccione XIII Datum Gradech per manům Bein-hothonis curie nostre Notarii XIII Kal. Novembris Sequente die post festům beali Luce Evangeliste.

Řád Německých rytířů počal hned stavěti klášter vedle hradu na straně východní na místě podnes „Parkán“ zvaném. Klášter byl založen na rozsáhlé prostoře, k východní straně byla kaple, na severní straně hluboké sklepy, nad nimi a na západní straně byty, uprostřed prostranného dvoru studně. Do kláštera vedla hlavní brána na straně východní.

Toho času náležela tvrz Miletínek rodu, jenž se dle ní „z Miletínka“ nazýval a zároveň Třemešnu s farním kostelem držel. Hrad Pecku drželi páni z Jablonce, a hrad Vřešťov a Hustiřany páni odtud zvaní. Kamenný Hrádek pod Zvíčinou byl toho času již zbořen. Tento hrad v hustém lese od veřejných cest vzdálený byl bez­pochyby sídlem rytíře loupežníka, který ve vůkolí zle řádil a proto i s hradem vyhuben byl. Hrad stál na pahrbku v údolí kolem vodou ze dvou potoků obehnaném. K rozboření tohoto hradu vzta­huje se snad báseň o Zbyhoni v králodvorském rukopise. Skálu, o níž se v básni zmínka činí, jest podnes na jihovýchodní straně viděti. Ze zá­kladních kamenů rozbořeného hradu byla dle po­věsti vystavěna klášterní kaple, presbyterium nyněj­šího kostela, a pahrbek nazván „Schlossberg“.

Zároveň založil řád Německých rytířův u svého kláštera na východní straně osadu, do které po­volal řemeslníky z Německa, jichž měl pro svůj klášter potřebí, a daroval jim k lepší výživě také pozemky. Dle tehdejšího způsobu při zakládání měst usadili se osadníci v řadách. Zprvu bylo dle pověsti všeho všudy jen dvanáct osadníků ve dvou řadách. na severní a na jižní straně po šesti; mezi nimi byla prostrannosť, náměstí. A to byl základ k nynějšímu městu. Řád si zřídil pivovar a vedle něho mlýn u rybníka Penížka.