|
s. 93 Miletín. (Osada školní, zahrnujíc město,
Miletínek, Rohoznici a Trotinku).
Miletín leží na pahorku utěšeného, lesy ověnčeného údolí řeky
Bystřice, 368,92 m. nad hladinou mořskou. Severně vystupuje krajina
ku Zvičině, na východě v dálce modrají se hory Náchodské, západně
vrchy Kumburské, Bradlecké, Tábor. Návrší jižně a jihovýchodně
zabraňuje vyhlídce do krajiny Chlumecké, Bydžovské a Nechanické.
Vévoda Vladislav upsal r. 1115. dle listiny darovací Hradec Králové
s okolím a 4 hrady bratru svému Soběslavovi. Hrad Miletínský, který
tehdáž prý u prostřed hustých lesů stával, měl býti v to počítán. R.
1124. přenocoval zde biskup Bamberský, sv. Otto, táhna do Pomořan ku
rozšiřování slova Božího. Za Vácslava I. stal se královský miláček a
číšník Zbraslav pánem Miletína. Dle jedněch darovala choť Domoslava
hrad Miletín, Sadoví, Máslovědy, Olešnici a Vělek řeholním rytířům
německým; o tom svědčí list datovaný v Hradci nad Labem dne 16.
října 1241. Král Vácslav darování to potvrdil. Jisto jest, že v
druhé polovici 13. století měli Miletín v držení němečtí řeholní
rytíři. Na „Parkáni“ stával prý klášter jejich; přední čásť kostela
byla kaplí a věž branou klášterní. Hluboké a rozsáhlé sklepy, do
nedávná vodou zatopené, a studna nyní zasypaná, jsou dle pověsti
pozůstatky dob oněch na místě tom.
Hormayr ve svém archivu jmenuje Marquarda z Dubé komturem, Hans ze
Langerhausenu velmistrem řádu naznačeného v letech 1280.; týž
vypravuje i pověst, která svědčiti má o obraně kláštera Miletínského
proti loupežným rotám Otty Braniborského rytíři těmi. Pověst ta
jaksi romantický dává ráz vzniku bolné písni rukopisu
Kralodvorského: „Ach vy lesi, tmaví lesi, lesi Miletínští!" Roku
1410. za komtura Oldřicha z Oustí prodali rytíři Miletín Benešovi z
Choustníka za 800 kop č. gr. Ve válkách husitských, jejichž hluk i
nejbližšího okolí Miletínského se dotekl, nedají se pánové zdejší
určitě jmenovati; zmínka se činí o Bořku Divišovi z Miletína a
Miletínka. Po smrti Jiříka z Poděbrad připadl Miletín pánům z
Lichtenburka, r. 1472. Vilému Krušinoví, r. 1502. Heřmanu Krušinoví,
a r. 1534. jeho synu Bernardovi. Nyní přešel Miletín v držení pánů
Trčků z Lipého, Burianovi a Janovi na Lipnici. Tento poslední prodal
jej pánu Sigm. Smiřickému ze Smiřic za 6000 kop č. gr. Avšak již
roku 1560. koupí dostal se majetek pánu Jiřímu Waldsteinovi
s. 94 na
Hostinném za cenu 13250 kop č. gr., jako vidno, ve 201etech více než
dvojnásobnou v tehdejší rozsáhlosti Miletína. Čítalť zajisté Miletín
dle zápisu: Hrad, dvůr, pivovar, mlýn a pilu pod Penízkem, dvůr v
Poličanech, městečko Miletín s hospodami a patronátem, vesnice
Rohoznici, Jahodnou, Vidoň, Bezník, Borek, Želejov, Chroustov,
Ouhlejov, Zdobin, Třebihošť, Zvičinu, a Brusnici, obě s patronátem,
a mlýn na Mostkách, Malou Borovnici, Dobrné, čásť Trotiny, Dehtova,
Veliké Borovnice, Poličan, Olešnice, patronát kostela Lanžovského,
dva díly Labe a asi 20 rybníků. Pan Jiří Waldstein velikým
dobrodincem města býti se ukázal. Dle listin uschovaných v městské
kanceláři potvrdil císař Ferdinand I. r. 1561. městu Miletínu
odbývání 2 výročních a 1 týdenního trhu na žádost pana Jiřího
Waldsteina; téhož roku založil Jiří W. urbáře robotní ve prospěch a
spravedlnost poddaných svých; roku 1565. vystavěl radnici, která až
do roku 1845. u prostřed náměstí stála; v 1580. městu dovolil obchod
solí a stavbu obecního mlýna; a snad i městského znaku „sv. Jiří"
užívati dovolil. Po smrti šlechetného pána 17. května 1584 vládli
zde synové jeho Karel, Jindřich, Bartoloměj postoupně. Bartoloměj a
jeho choť Magdalena Bohdanecká z Hodkova nákladem vlastním hodiny
věžové a zvon zřídili; obci pak darovali pole a luka.
Syn Bartolomějův prodal Miletín r. 1628. Albrechtovi z Waldsteina,
vévodovi Friedlandskému za 30.000 zl. rýnských. Když pak Albrecht v
Chebu zavražděn byl, stal se pánem na Miletíně Jan Krištof z
Waldsteina. Poslední z rodu tohoto Vilém Krištof Maxmilián přikoupil
k Miletínu dvůr Tetín, vesnice Kaly a Vřesník a les; utiskoval však
poddané své, zvláště odejmul jim urbář předka svého, tak že tito r.
1680. povstali. Vilém, nemaje mužských dědiců, rozdělil rozsáhlé
panství to: nejstarší dcera Alžběta Ludmila, provdaná Kotulinská,
podílem obdržela Poličany, okolní osady a půl Bohoznice; mladší
Barbora Terezie hraběnka z Oppersdorfu Miletín, osady severní a
západní a druhou polovici Rohoznice. Hrabě Oppersdorf přestavěl r.
1693. zámek Miletínský a nový urbář založil. Příbuzná hraběnka z
Mágny, provdaná za Jarolíma Liebsteinského z Kolovrat, stala se r.
1743. dílem závětí bezdětného hraběte z Oppersdorfu, dílem koupí
paní Miletínskou. Později r. 1754. stal se manželem jejím c. k.
rytmistr Ferdinand hrabě z Morcínů. Dobrotivá paní ta vystavěla
nynější farní dům a příjmy jeho znamenitě zvětšila.
s. 95
Válkou 71etou obyvatelé mnohých pohrom zakusili r. 1758., a r. 1759.
zachvátil mor téměř třetinu obyvatelstva. Dne 13. července 1762.
hrozili kozáci městu zapálením, nedostanou-li do západu slunce 1500
zl. Téhož roku ještě jednou přišli; ale dle pověsti „bílá paní,"
vznášející se nad městem, nedala jim od Trotiny dolů sejiti.
Obyvatelé přičítali zachránění toto Panně Marii, jejíž krásná socha
na náměstí již tehdá stála. Dne 2. ledna 1766. prodala Marie Anna
hraběnka z Mágny Miletín baronu Josefu Janu Sosnovci z Vlkanova za
150.000 zl. Barona z Vlkanova báli se však poddaní pro prchlosť a
prudkosť jeho, a léta 1775. účastnivše se mnozí povstání sedlského,
nástroji hospodářskými se ozbrojili, panství a zámek ohrozivše, v
záhubném řádění až ke Chlumci pokračovali, kde, jak známo, vybouření
ono potlačeno a příslovím učiněno. Baron z Vlkanova dal postaviti
zdařilé sochy sv. Gottharda, Linharda, Venancia a Donáta na
poděkování Bohu za odvráceni moru. Znak na sochách svědčící památce
zakladatelově ustoupil později počátečným písmenům Ignáce Falge,
Trutnovského obchodníka, který r. 1798. Miletín za 177000 zl.
koupil. Po něm nastoupil syn jeho, pak vnuk, oba Hynkové. Rodina
Falgovská kostel, školy svého panství, a i chudé mnohými nadacemi
dobrotivě obmyslila. Sestry posledního Hynka Falge prodali dědictví
své r. 1856. paní hraběnce Marii z Thunů a Hohensteinů za 450.000
zl. k. m.
K Miletínskému velkostatku patří nyní 6 dvorů: Miletín, Jenkov,
Miletínek, Falgov, Dvorec a Dolenec; na místě tohoto stávala někdy
tvrz. Těžkou ránu utrpěl Miletín roku 1846. požárem, který počátek
maje v panských stodolách, po městě celém i Rohoznici zhoubně se
rozšířil; 106 čísel ve městě, 4 v Rohoznici namnoze neb z úplna
zničeno, mezi nimiž zámek, věž, kostel, škola. Mimo školu jsou
veřejné budovy nákladem patronovým a přifařených v novějším čase
spraveny. Týmž nákladem založen prostranný hřbitov „na Chrasti," kde
kosti faráře J. Černého, hvězdářstvím proslulého, v rodinné hrobce
Lhotovské odpočívají. Památka vzorného kněze a nevšedního učence
dosud v srdcích osadníků žije. Pohroma války z r. 1866. a krupobití
zvláště r. 1867. citelně dotkly se města i okolí.
Zámek - v zápisech roku 1656. „tvrz," roku 1628. „zámek" nynější
původ, jak již podotknuto, hr. z Oppersdorfu děkuje. Po ohni roku
1846. poslední Falge značné opravy provedl; úplné pak dokončení
stavby hraběnce
s. 96 Thunové přičísti dlužno. Nyní jest zámek sídlem
vrchnostenských úředníků; v pravém křídle umístěn lihovar; na jižní
straně nemalou mu ozdobou rozsáhlá záhrada s parkem.
Kostel „Zvěstování Panny Marie" sestává ze dvou dílů. O předním
zmíněno s počátku, že kaplí klášterní býval, druhý díl později
přistavěn. Koncem 16. a počátkem 17. století konaly se tu i služby
Boží „pod obojí." Víře katolické vrácen po bitvě Bělohorské, do
kterého času i postavení sochy Panny Marie bezpochyby padá. Památná
tu křtitelnice shotovena mistrem Vácslavem z Hradce Králové roku
1520. Uvnitř kostela jest krypta Waldsteinská, v předsíni krypta
Radeckých. Věž s 2 zvony stojí východně opodál kostela; vchod
ozdoben latinským nápisem a erby pánů Waldsteinských, z Hustiřan,
Bohdaneckých, Radeckých, a znakem městským. Před r. 1846. byly tu 4
zvony, hodiny výše vzpomenuté a obydlí hlásného; požár pak vše
zničil úplně.
Fara má nepochybně původ svůj v časech rytířů řeholních; tolik jest
jisto, že r. 1716. od ní filiální fara Lanžovská odtržena a r. 1762.
základní list domácí fary do desk zemských vložen. Farnost nynější
obsahuje 18 osad a kolem 6400 duší; sem patří také filiální kostel v
Třemešné Červ., kaple „v Lázních" a v Třebihošti.
Škola Miletínská, nyní se služným III. tř., stávala již r. 1658.,
kde se rektorem Jan Pospíšil jmenuje. Před r. 1846. byl školou domek
u věže. Po ohni najímána po městě, až r. 1868. umístněna v úpravném
domě č. 100. a 101. na náměstí. Do r. 1872. byla dvoutřídní, r.
1873. povolena třída třetí a vyučování ženským pracím, r. 1874.
třída čtvrtá, čítá se tu více 360 žáků. Škola požívá některých
dobročinných nadací.
Město Miletín, čítající 245 d. a 2119 obyv. katol., 1 evg. a 35
židů, má slušné náměstí, jehož ozdobou jest výše zmíněná socha Panny
Marie a prostranná kašna, do které se voda z blízké Trotinky vede.
Výborná tato voda stala se majetkem obce r. 1860. za cenu 30 zl. r.
m. Nynější radnici, vlastně „sousedský dům" zřídilo město z odkazu
Eliáše Richtera, předka nynější rodiny téhož jména. Věžička a hodiny
postaveny roku 1849. zdejšími mistry Kundtem a Dufkem. K městu
počítají se samoty Horka, Podháj (Vidonky), Končiny a mlýn Kačerov.
Miletín má výhodné spojení okresními silnicemi s Hořicemi (1 hod.),
s Jičínem (6 hod.), s Hostinným
s. 97 (5 hod.), s Dvory Králové (2 hod.),
s Hradcem Králové (6 hod.), s Jaroměří (4 hod.). Spojení to i
poštovním úřadem i poštou povoznou mezi Hořicemi a Dvory Králové
značně podporováno. Také jest zde stanice četnická.
Mimo 1 ½ hod. vzdálenou Zvičinou ovroubeno jest okolí Miletínské
četnými více méně jehličnatým lesem porostlými pahorky; spotřeba
dříví posud uhlím namnoze se nahrazuje. Utěšenými údolími pospíchá
„Bystřice," a přijavši větších a menších přítoků, k mlýnům Hořickým
se dere. Voda místy dosti silná a stálá, více než 10 mlýnů ve
zdejším okolí žene, mezi nimi i několik uměleckých (amerikánských).
Z té příčiny zdejší až přespočetné kru-pařství, pekařství a
pernikářství krajinu severního a východního okolí moukou, pečivem a
chlebem zásobuje. Pole a zvláště luka na Bystřici ležící za
nejúrodnější v této krajině platí.
Nedaleko pramene Bystřice ½ hod. severně z Miletína v údolí
romantickém najdeš „Lázně" s kaplí sv. Jana Nep. a hostincem. Voda
vytéká ze skal severních pískovcových, a dle ohledání M. Dr.
Altenbergra r. 1752. obsahující sůl, síru, skalici, kamenec a zemní
pryskyřici, dá prý se s prospěchem užiti v nemocech nervových. Hrabě
Bedřich z Oppersdorfu v letech 1692. a 1742. zdraví své jen těmto
lázním přičítal. V kapličce r. 1750. vystavěné ještě mnozí pamatují
berle od neduživou v lázních těch vyhojených pro památku zůstavené.
I nynější zkušenost léčivou sílu vody na mnoze dokazuje.
V temže severním pahorku kope se opodál lázní výborný hrnčířský jíl,
podporující zdejší kamnářský průmysl; nadbytek se do Bydžova a jinam
rozváží. Po obou březích Bystřice vyskytují se ložiska bílého a
načervenalého pískovce jemnozrného; kamenníci zdejší chvalně jej ku
stavbě zdělávají.
Podnebí Miletína a okolí značně líší se od sousedních Hořic, jak to
i půda i pěstování obilí dokazuje; z té příčiny i klasifikační
tarifa mnohem nižší jest krajiny sousední. Pěstuje se zde ještě
ponejvíce jen na půdě „těžké" pšenice a někde i řepa; avšak již na
stranách severních přestává a spokojí se žitem, ovsem a bramborami.
Okolí četně posázeno jest stromovím, ponejvíce třešně a slivy, tak
že sadařství letního a podzimního času mnoho obyvatelů zaměstnává.
Výtěžek ročního prodeje ovoce velkostatku a obce, vyjma jednotlivé
hospodáře, průměrně na 5000 zl. se páčí. Tkalcovství živí zvláště v
zimě okolí
s. 98 zdejší. V průmyslovém ohledu zasluhuje zmínky továrna na
připravování lihovin, panská vinopalna, pivovar a výborná cihelna, a
se třemi mlýny zde a v okolí spojeny pily. Zvířena Miletínská ničeho
zvláštního nemá, jen podotknouti sluší, že ve zdejších dvorech
hovězí dobytek „na maso" se krmí, ovcí málo pěstuje, za to koz
poměrně přibývá. Z rybníků jmenovati sluší: Penížek zvláště, pak
Sulek a Nový, jenž se ob čas vypouštějí; Oštipec, Povolíř a Nádržka
jsou stále plny. V lesích a na polích zajíc, koroptev, bažant, někdy
i liška a jezevec, v rybnících vydra; zvěř vysoká tu pořídku.
Miletín honosí se četnými rodáky, kteří čestná a důležitá místa
dílem zaujímali, dílem až potud' zaujímají; mezi nimi hvězda první
velikosti na obzoru vlasti naší - Karel Jaromír Erben.
Miletínek, sev. záp. od Miletína, víska v mírné planině, kde
někdy stávala tvrz starožitné rodiny pánů z Miletínka. Z rodiny té
proslul v 15. století Diviš Bořek (Bořivoj) z Miletínka, s počátku
válek husitských přívrženec kalicha, později jeho odpůrce, v oné
době nejpřednější vojevůdce český, čítá 5 d. a 32 obyv. kat. a 6
židů. Nalézá se zde mimo popl. dvůr mlýn a znamenitá myslivna s
bažantnicí.
Rohoznice s Horkami a Polákovem (Polštěm) na Bystřici
jihozáp. pod Miletínem, se 114 d. a 670 obyv. v rovině k severu
zvýšené. Jsou zde poplužní dvory: „Dvorec a Dolenec" velkostatku
Miletínského, a „Poličanský" panství téhož jména. Na Bystřici, která
Rohoznici protéká, stojí 2 mlýny s pilami. Rohoznice, Vilémem
Waldsteinem rodu Kotulinskému a Oppersdorfskému rozdělená, trvala
takto až do r. 1848. V 15. století stávala zde tvrz, která k
Miletínu náležela. Příjmy obce jsou na nynější časy dosti značné;
pozemky velmi úrodné a živné, zvlášť ovocným stromovím četně
posázené. K jihu a východu rozkládají se mohutné lesy.
Trotinka, kat. a pol. obec Rohoznice, čítá v 11 d. 42 obyv. v
lesnaté krajině. Nedaleko nacházejí se lázně Svatojanské, o nichž
již u Miletína zmíňka učiněná jest. Vydatný pramen v těchto místech
zásobuje Miletín vodou. Na Bystřici stojí zde 2 mlýny strojné:
hoření a dolení. Zdejší pískovec znám jest co výborné stavivo.
|
