Rozrod Stuchlíkových ze Svatojánského Újezdu a Poličan
 

Josef Stuchlík

† před 1801

Chalupník v Bělé u Pecky č. 42.
 

František Stuchlík

* 26. 1. 1802

† před 1868

Oženil se s Františkou Kukovou z Přibyslavi č. 3 a přesídlil nejprve do Brtve, později se usadil ve Svatojánském Újezdu č. 42.
 

* 12. 12. 1845

† 10. 2. 1915

Vyučil se krejčím a přiženil se do Poličan. Za ženu si vzal 4. 11. 1869 Annou Málkovou (1850 - 1908), dceru bednáře z Vrch-Poličan čp. 89 a měl s ní deset dětí. Nashromáždil slušný majetek. Ovdověl v únoru 1908, ale už za rok se ve svých 63 letech, přes odpor dětí znovu oženil s Josefou Bezvodovou (1862 - 1931). Zemřel o šest let později v Miletíně. Pohřben byl v Lanžově.
 

Její osudy jsou nejasné až do ledna 1908, kdy se ve svých 36 letech a ve čtvrtém měsíci těhotenství provdala za sedmdesátiletého nadlesního Jiřího Horálka (1837 - 1911) a už o tři roky později zdědila jeho značný majetek. Ten později připadl její, nepochybně nemanželské dceři Marii. Antonie Horálková se dožila vysokého věku a zemřela 10. dubna 1954 v Hořicích.
 

Začínal ve Vídni u fy. Mechanische Weberei Bruder Goldschmidt, pak přestoupil jako obchodní zástupce do jejího závodu v Hořicích. Později působil jako prokurista tkalcovny V. Mayer a synové v Mor. Třebové Na penzi se vrátil do rodných Poličan, kde v lednu 1942 zemřel svobodný a bezdětný.
 

Vyučil se zahradníkem, odkroutil si vojnu a přesídlil do Německa, kde se v květnu 1908 oženil s Marií Hrádkovou. Žil poblíž Drážďan, už v dubnu 1909 se s rodinou vrátil do Čech a bydlel v Plzni. Po vypuknutí války narukoval ke svému jičínskému 74. pěšímu pluku a odešel s ním na východní frontu. V březnu 1915 padl v Karpatech do ruského zajetí, v červenci 1918 vstoupil do 9. střeleckého pluku čsl. legií na Rusi. Byl raněn v boji u vsi Okatnaja Maza a svému zranění 6. 9. 1918 podlehl. Pohřben ve Chvalinsku.
 

Vychovatelka a učitelka řečí. Od r. 1929 byla ředitelkou a správkyní dívčího penzionátu "VESNA" v Hořicích. Za druhé světové války se aktivně zapojila do odboje, ukrývala některé hledané představitele "Obrany národa". Byla zatčena Gestapem v dubnu 1942, odsouzena na 12 let. Do konce války byla vězněna v trestnici v Aichachu v Bavorsku, než byla osvobozena Američany. Vrátila se do Hořic, dál aktivně pracovala až do r. 1954, kdy náhle zemřela. Zůstala svobodná a bezdětná.
 

* 6. 12. 1877

† 12. 2. 1954

Vyučil se bednářem a po vojně odešel na zkušenou do ciziny. Vystřídal několik míst, provandroval kus Německa a Rakouska, než se v roce 1904 vrátil domů. Našel si práci v Miletíně v lihovaru Gustava Lokesche a 28. ledna 1907 se oženil s Annou Bejrovou (1881 - 1908) z Červené Třemešné. Manželství však bylo krátké a tragické. Syn Jaroslav, který se narodil měsíc po svatbě se nedožil ani roku, jeho matka zemřela na tuberkulozu o šest měsíců později. Mladý vdovec rychle hledal novou ženu a našel ji ve známé z dětství, dceři hostinského Lorence v Zábřezí Vincencii (21.12.1881 - 17.9.1929). Oženil se s ní 1. února 1909 v Lanžově. Bydleli u Vincinina švagra nedávno  ovdovělého otce  šesti  dětí  Antonína Mikeše v Miletíně čp. 22. Mladá paní

Vincencie Stuchlíková se mu přechodně starala o domácnost a porodila zde také svoji první dceru, Annu. R. 1912 se stěhovali do čp. 95, kde se narodila druhá dcera Věra a r. 1915 do čp. 127, které vzápětí koupili.
Koncem roku musel narukovat, je možné, že by raněn a zbytek války odsloužil v zázemí, v zásobovacích skladech ve Stamersdorfu nedaleko Vídně. Po válce se vrátil ke své práci bednáře a obchodního cestujícího u Lokesche. Doba i finanční situace se zlepšily, starší dcera odešla studovat. Bohužel se Vincencii vrátily staré zdravotní obtíže, které se v létě 1929 vystupňovaly a předčasně ukončily její život. František sice dostal brzy poté další nabídku k sňatku, už se však znovu neoženil. Věra mu vedla domácnost, později si domů přivedla i manžela. František se dožil důchodu i vnoučat a zemřel na srdce 12. února 1954 v nemocnici v Hořicích.
 

Vystudovala učitelský ústav, úvodní učitelskou praxi získávala na řadě škol hořického okresu. Na nich se také setkávala s kolegou Antonínem Břicháčkem (1908 - 1985) za kterého se po dlouhé známosti v roce 1945 provdala. Učila v Miletíně až do r. 1960, později ještě pracovala ve školní družině, dlouhou dobu dělala průvodkyni v rodném domku K. J. Erbena atd.
 

Po matčině smrti vedla otci domácnost, později pracovala jako dělnice. Provdala se r. 1944 za autodopravce Josefa Jakla (1915 - 1966). Od otce převzali rodinný dům, r. 1956 ho prodali sestře a odstěhovali se do Libonic. Poté co ovdověla žila ve společné domácnosti s mladším synem až do své smrti.