Neoficiální stránky o Miletíně a jeho bohaté historii

                 

Dějiny města

 

   znak Německých rytířů

 


Když v dubnu 1423 dorazily do Miletína oddíly Žižkovy polní obce, které krátce předtím porazily vojsko Čeňka z Vartenberka v bitvě na Gotthardu, našli husité jen zchátralou tvrz a opuštěný klášter. Pobrali co zbylo, zbytek zapálili a táhli dál k Mlázovicím. Po komendě Německých rytířů a dvou stoletích jejich působení v Miletíně tak zůstal, kromě pověstí a ojedinělých archeologických nálezů, pouze kostel, kamenná brána, studna a sklepy.

 

zvonice

     

Památky

kostel

     

Fotogalerie

zámek

     

Karel Jaromír Erben

rodný dům K. J. Erbena

     

Miletínské Modlitbičky

klášterní sklepy

     

Osobnosti

sochy, kříže, pomníky

     

Různé

Svatojánské lázně

     

Odkazy

 
     

Hlavatí z Horek

 
     
 
 

Náhodný návštěvník by při procházce kolem kostela jen sotva hádal, že má sedm metrů pod nohama, uprostřed masivu pískovcové skály, překvapivě rozáshlou prostoru dvou sálů  a schodišť. O okolnostech jejich vzniku se můžeme jen dohadovat, že patrně souvisí s rozvojem komendy. Hlavní budova kláštera totiž stála na Parkáni, patrně v místech dnešních domů čp. 117, 118 a 119, zatímco někdejší hrad, stál o něco západněji, poblíž dnešního zámku. Sklepy tesané do skály měly patrně zejména hospodářský účel, jistě však mohly velmi dobře posloužit jako úkryt. Zda byla německými řeholníky vykopána i studna, nebo zda existovala již dříve jako zdroj vody pro knížecí hrad, nelze určit. Zdá se však pravděpodobné, že je starší než samotné sklepy, které jsou v jejím směru vyspádované a studna tak od počátku přijímala podzemní i dešťovou  vodu, jenž by se jinak ve sklepích hromadila.
 

   
Vstup z horního sklepa do podzemí                                                                Pohled ze schodiště do malého sálu
 

Studna a sklepy byly později zřejmě využívány k praktickým účelům. Po velkém požáru 1846 byla studna zasypána a postupně se na ní pozapomnělo. Zasypání však mělo nepříjemný vedlejší efekt – voda, kterou dříve nadržovala si hledala cestu na povrch a rychle zatopila staré sklepy a působila řadu problémů majitelům okolních domků a zahrad. A tady vlastně začíná příběh znovuzrození klášterních sklepů.
Zájem o ně byl oživen na přelomu 19. a 20. století, kdy byla ze zatopených sklepů čerpána voda pro potřebu přestavby kostela. Čas od času se nějaký odvážlivec pokusil sklepy prozkoumat, všechny pokusy však ztroskotaly na vysoké hladině vody, jejíž odčerpání by bylo příliš nákladné. V roce 1907 se stal majitelem horního, novodobého zděného sklepa, Antonín Kraus, který navážkou zvýšil podlahu a pokryl betonem tak, že vchod do starých sklepů byl definitivně uzavřen. Spodní vodu svedl do dešťové kanalizace. Toto řešení se však záhy ukázalo jako nedostatečné a na počátku třicátých let začala voda sklep znovu zaplavovat.
 

  
Kanál z velkého sálu ke studni                                                                                    Studna                  
    

Vážnou myšlenkou odkrýt historické sklepy se zabývala již od počátku dvacátých let Občanská beseda – akce však byla nad její možnosti. Teprve v roce 1932 však začal Musejní odbor ve spolupráci s Okrašlovacím spolkem činit první praktické kroky. Byly zjišťovány možnosti a odhadovány náklady a velice rychle vyšel najevo značný zájem miletínské veřejnosti i ochota ke spolupráci ze strany místních podnikatelů. Zásluhou ředitele továrny a předsedy Okrašlovacího spolku Františka Brauna, jednatele spolku Jindřicha Temničky a předsedy muzejního odboru Bohumila Hofmana tak byly brzy připraveny a 19. září 1932 zahájeny práce na odkrývání sklepů. Majitel sklepa, pan František Volšík ochotně spolupracoval.

Sbor dobrovolných hasičů zapůjčil ruční stříkačku, kterou byla během odpoledne vyčerpána voda z horního sklepa. Vzápětí byl nalezen označený vchod do sklepů a po vykopání části podlahy se pozdě večer podařilo několika dobrovolníkům proniknout do zpola zasypané chodby. Záhy objevili schodiště klesající jižním směrem, zatopené až k poslednímu stupni vodou.
 

      
Fr. Všetečka st. pod klenbou schodiště                                   Rumpál nad odkrývanou studnou                                      
              

Díky vstřícnosti veřejnosti se mohlo bez větších obtíží pokračovat dále. Zahradník Alois Trnka zapůjčil elektrické čerpadlo, hasiči hadice, v továrně vyrobili sací potrubí na míru. Elektrickou energii zdarma poskytlo město. Práce prováděli z ochoty dobrovolníci, případně dělníci placení z dobrovolných příspěvků i sponzory. Během týdne byla voda ze sklepů zcela vyčerpána, sklepy vzápětí navštívily první dvě stovky zvědavců, kteří vstupným přilepšili, jinak napjatému rozpočtu.

V následujících dnech byly sklepy čištěny od nánosů, hlína a jíl byly vytahovány rumpálem šachtou, k tomu účelu prokopanou. Zároveň se pokračovalo v odkrývání úzkého kanálu, vedoucího z velkého sálu a 7. října bylo dosaženo zasypané studny. I ta byla postupně odkrývána a v horní části nově vyzděna. Kvůli bepečnosti zhotovil zednický mistr Václav Khop betonovou desku s otvorem, kterou byla studna svrchu uzavřena a vytahování zavážky dále pokračovalo otvorem. Ve stěnách studny bylo nalezeno několik výklenků a zbytek dřevěné roury. 25. listopadu byly práce přerušeny, studna byla už vybrána do hloubky 20 metrů.

V březnu 1933 byla ve sklepích provedena elektroinstalace (namísto dosavadní, provizorní) a sklepy připraveny k pravidelným návštěvám. Prvním strážcem a průvodcem se stal František Birner st.. Vstupné 1,- K v neděli a 2,- koruny ve všední den. O pouti 30. dubna 1933 byla sklepy navštívilo asi 500 osob. V květnu se pak pokračovalo s čištěním studně a 7. června bylo dosaženo dna.
 

 
Kanál z velkého sálu ke studni na pohlednicích, vydaných Muzejním odborem v roce 1934
 

Sklepy byly definitivně upraveny k prohlídkám, mezi chodbu a studnu byla instalována železná mříž. V červnu 1934 byla na náměstí umístěna též reklama zvoucí k návštěvě. Úspěch povzbudil členy Okrašlovacího spolku též k dalšímu pátrání – byly prozkoumávány okolní sklepy, provedeno několik výkopů na sousedních zahradách a nalezeno několik pozůstatků zdí. Nic významného, ani tolik očekávaný vchod do podzemních chodeb, však už nalezen nebyl. Nicméně zdaleka ne všude tehdejší badatelé mohli kopat a jistě mnohá tajemství miletínské sklepy a jejich okolí ještě skrývají.

Není zcela jasné, kdy byly sklepy uzavřeny pro veřejnost, ale zdá se, že po druhé světové válce již přístupné nebyly. Příležitostně navštěvovány začaly být v 90. letech, byly nově upraveny a na okraj studny upevněna nová mříž. V současnosti je návštěva sklepů volitelnou součástí prohlídky rodného domku K. J. Erbena.
 



Plánek miletínského podzemí podle publikace Tomáše Durdíka: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů.
1 - horní sklep; 2 - velký sál; 3 - studna; 4 - sklep pod čp. 118; 5 - původní gotická část kostela; 6 - zvonice; 7 - zámecký dvůr

Stručný popis 

Sklepy představují komplex dvou sálů tesaných do skály, oddělených navzájem zděnými, pozdně gotickými portály, zděná a zaklenutá schodiště a úzká chodba směrem ke studni. Vstup je v současnosti řešen zvláštním chodem ze zahrádky mezi domky čp. 117 a 120. Odtud vedou schody do horního, novodobého sklepa a odtud klenutím ve východní stěně dolů do menšího sálu v hloubce přibližně 5,5 m pod úrovní terénu. Podlaha se dále svažuje, je rozdělena několika schody až k velkému sálu. Z něj vychází dále jihovýchodním směrem chodbička ke studni, která je v hloubce 9 metrů pod úrovní terénu. Studna je hluboká celkem přes 33 metrů, přičemž horních cca 7 metrů je vyzděno z úzkých betonových skruží. Průměr studny je kolem 3 metrů, má však značně nepravidelný tvar.

 
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© Mgr. Jan Hlavatý, 2003 - 2013