Neoficiální stránky o Miletíně a jeho bohaté historii

                 

Dějiny města

historie kostela

 
   

popis kostela

 
   


Filiální kostel Zvěstování Panny Marie


Když se roku 1241 stal majitelem Miletína řád Německých rytířů, vybudoval si v sousedství tvrze svůj klášter. Jeho součástí se stala i kamenná kaple, zasvěcená patronce řádu, Panně Marii - základ dnešního kostela. Do města přišli též němečtí osadníci, kteří splynuli s dosavadním českým obavatelstvem. Před branou kláštera tak postupně vznikla osada – základ dnešního města. Řád vykonával nad osadníky duchovní správu, vznikla farnost a od r. 1270 je miletínský kostel uváděn jako farní.

zvonice

     

Památky

kostel

     

Fotogalerie

zámek

     

Karel Jaromír Erben

rodný dům K. J. Erbena

     

Miletínské Modlitbičky

klášterní sklepy

     

Osobnosti

sochy, kříže, pomníky

     

Různé

Svatojánské lázně

     

Odkazy

 
     

Hlavatí z Horek

   
     
 


Za husitských válek, na konci dubna 1423 vtrhlo Žižkovo vojsko po vítězství u Hořic také do Miletína. Našli prázdný klášter – řeholníci včas uprchli. Husité klášter vyplenili a rozbořili. Pobořili i kapli – ta však byla brzy obnovena. Miletína se zmocnil husitský vůdce ze sousední tvrze – Diviš Bořek z Miletínka, nad osadníky zavedl duchovní správu podobojí a v kapli se od té doby konaly kališnické pobožnosti. Tak tomu bylo až do Bílé hory. V roce 1629 se církevní správy ujali Jezuité.
 

Kdy byla k původní kapli přistavěna patnáctimetrová chrámová loď není z historických pramenů zřejmé. Totéž platí pro sakristii – je však možné, že byla  už součástí původní kaple. Konkrétní údaje jsou známé až o opravě kostela v letech 1607 – 1608. Tehdy byla přistavěna kaple na jižní straně (základ dnešní kaple Božího hrobu), byl zřízen kůr a k němu otevřené venkovní schodiště při jižní stěně kostela a zároveň pravděpodobně i krytá schodiště na kůr a galerii. K dalším úpravám došlo v roce 1662. Tehdy byly zazděny boční dveře a zřízeny jinde. (V roce 1965 byla po otlučení staré fasády  objevena v jižní stěně, těsně vedle kaple zazděná část gotického kamenného portálu, patrně se jedná právě o tento boční vchod.) Téhož roku byla rozebrána také kamenná kazatelna (podle A. Cechnera zřízená teprve r. 1608) – pět kamenných desek s reliéfy evangelistů a kříže byly zazděny do východní stěny vlevo od vchodu.
 

                                

           Reliéf z kazatelny z r. 1608                                                                 Socha Panny Marie u Bezníku a její podstavec                    
                                                                                                      - obrácený podpíral kazatelnu z r. 1662
 

Hraběnka Marie Anna Magni, paní na Miletíně v letech 1744 – 1766, se svým druhým manželem Ferdinandem, hrabětem z Morzinu věnovala mnoho péče interiéru kostela. Kostel tehdy dostal nové oltáře (roku 1754 byl prvně zřízen postranní oltář sv. Anny), křížovou cestu a opět novou kazatelnu. Z té dosavadní, z r. 1662 se dochoval kamenný podstavec – farář Baudyš ho později věnoval na Bezník, kde na něm dodnes stojí socha Panny Marie.

Zásadní změny pak přinesla doba příštího majitele panství, barona Sosnovce z Vlkanova. Ten nechal v letech 1768 – 69 kostel důkladně barokně opravit. Ke vchodu přistavěl síňku a přístřešek až k brance v nové hřbitovní zdi. Při stavbě zdi bylo jako materiálu použito mnoho starých náhrobních kamenů. Další průchody byly historickou branou ve věži a malou brankou před farou. Kolem kostela a směrem k faře byl vydlážděn nový chodník.
 

         

Kostel před rokem 1846 (volná rekonstrukce), jižní strana a východní průčelí

západní průčelí s barokním přístřeškem a síňkou a severní strana.
 

Počátek devatenáctého století znamenal pro kostel jen drobné úpravy. Z těch stavebních to bylo především zazdění okna ve východní stěně, skrytého za hlavním oltářem v roce 1839. Toho roku byl kostel také nově vybílen a vymalován. V roce 1822 se přestalo pohřbívat na hřbitově kolem kostela a byl založen nový, U roklí. V červnu 1841 vyvrátil vítr na starém hřbitově několik prastarých lip. A pak přišla katastrofa roku 1846.

Požár, který vznikl 17. června 1846 v panských stodolách na západním okraji Miletína velice rychle dosáhl až na Parkáň. Okamžitě zasáhl šindelovou střechu na kostele, z ní se vzápětí přenesl na školu, faru a věž. Kostelu nebylo pomoci. Farář Jan Černý se s farním archivem a matrikami zavřel v sakristii. Dokud to bylo možné chodil po kostele a hasil co se vzňalo – žhavé uhlíky z hořící střechy padaly otvorem v klenutí dovnitř, od nich chytaly lavice a další zařízení interiéru. Faráři Černému nakonec nezbylo než zůstat v sakristii a ochlazovat rozpálené dubové dveře pytlem namočeným ve svěcené vodě...

Druhý den ráno bylo po všem. Střecha kostela byla pryč, vnitřek zčernalý, inventář zčásti zničený, zčásti velmi poškozený. Teprve za měsíc byl kostel provizorně zakryt prkny a podepřena klenba, která hrozila zřícením. Opravy pak pokračovaly velmi pomalu.  Ohořelé lípy kolem kostela byly vykáceny a polorozpadlá zeď v roce 1847 zbořena. Ale až na podzim 1852 dostal kostel konečně novou střechu, krytou již taškami. 21. března 1853 byl na nově zřízenou vížku zavěšen nový zvonek. Ale teprve v roce 1861, péčí nového faráře Augustina Buchtele, byl kostel vybílen a započato s obnovou interiéru. Příštího roku byl postaven nový oltář a obnovena kazatelna. R. 1864 zřízen v postraní kapli nový Boží hrob, r. 1865 vysvěceny nové postranní oltáře.
 

                             
Interiér kostela před přestavbou, po roce 1880
 


 

I v dalších letech pokračovaly úpravy, které měly kostelu vrátit co nejvíc z jeho dávné slávy. V letech 1879 – 1882 bylo důkladně přebudováno okolí kostela. Zmizely poslední pozůstatky starého hřbitova, svrchní vrstva hlíny byla odvožena a nahrazena pískem. Okolo kostela byl vysázen živý plot, podél cesty k zámecké bráně nové lípy. Chrám samotný dostal roku 1880 novou Křížovou cestu a o rok později věnovala majitelka panství hraběnka z Thun-Hohensteinu nový obraz Navštívení Panny Marie na hlavní oltář.
 

  
                       jaro 1899 - začíná se bourat                                                2. červen 1899 - kostel po vybourání západního průčelí

 
Návrh na přestavbu - Ant. Cechner, 1895 (Státní oblastní archiv Zámrsk)
 

Kostel, který byl centrem rozsáhlé farnosti, nebyl už zpravidla schopen pojmout při mších zástupy věřících. Už od počátku 19. století se uvažovalo o možné přestavbě a rozšíření. První konkrétní kroky však podnikl nový farář Šubrt až v roce 1892, kdy také vznikly první návrhy přestavby v novogotickém slohu a rozšíření chrámové lodi v západním směru. Jejich autorem byl architekt Bohuslav Moravec. Roku 1894 inicioval Šubrt vznik "Jednoty pro rozšíření farního chrámu Páně", která pořádala veřejné sbírky a loterie k získání prostředků na přestavbu. Plán však nakonec ztroskotal na odmítavém postoji majitele panství, knížete Alexandra Schönburg-Hartensteina, jehož finanční spoluúčast byla nezbytná. Teprve v roce 1898 se po několikaletém úsilí a smrti starého knížete začalo s přípravami na rekonstrukci chrámu a 4. prosince byl slavnostně položen její základní kámen. A hned na jaře 1899 bylo pod dohledem architekta a profesora hořické sochařské školy Antonína Cechnera započato s úvodními pracemi. Cechner navrhl nejen novogotickou přestavbu vlastního chrámu, ale i kompletní vzhled a uspořádání interiéru a jeho součástí. Počínaje 17. dubnem byl postupně rozebrán hlavní oltář, staré sochy a obrazy byly darovány hořické škole. Farář Šubrt nechal zřídit prozatímní kapli v průchodu věže. Na konci dubna se začala bourat stará klenba, počátkem května padlo západní průčelí. Z většiny z 40 000 cihel, které věnoval nový majitel panství kníže Alois Schönburg-Hartenstein byla chrámová loď prodloužena na dnešních necelých 23 metrů. Na konci července započato s novou vazbou střechy, do konce září už byla hotova i nová klenba. Do konce roku byla kompletně hotová nová střecha i vnitřek kostela včetně dlažby. Na jaře příštího roku přišla na řadu důkladná oprava kněžiště. V dubnu byla zbořena celá sakristie a větší část kaple Božího hrobu aby mohly být následně znovu vystavěny v novogotickém slohu celého obnoveného kostela. Kostel dostal zcela nový interiér, nové hlavní i vedlejší oltáře, kazatelnu, novou výzdobu i Křížovou cestu. Byly zakoupeny i nové varhany. Oltáře, kazatelna i památník padlým umístěný v kostele po 1. sv. válce byly dílem žáků hořické kamenosochařské školy. Sedmého října 1900 byl rekonstruovaný chrám vysvěcen královéhradeckým biskupem Brynychem.
 

    
Neúplný interiér krátce po přestavbě, po dokončení...                                                              ... a dnes.                                     
 

Kostel dostal podobu, jakou známe dnes. Ještě v příštích letech byl postupně doplňován jeho interiér.  První drobné opravy si jeho stav vyžádal až v roce 1942, bylo zušlechtěno nejbližší okolí. Po válce pak už na opravy kostela nebyla vhodná doba. V říjnu 1949 prošla nutnou opravou střecha a pak už kostel pozvolna chátral. Až v šedesátých letech získal farář P. Jindřich Lacina prostředky aby mohla být v letech 1965 – 1967 otlučena stará omítka a provedena nová fasáda. Tím získal kostel opět reprezentativní vzhled. Farář Lacina udělal za socialismu pro kostel možné maximum. Ještě v osmdesátých letech zajistil na kostele výměnu střešní krytiny a sám se brigádnicky zúčastnil oprav.
V novém století čekaly kostel dosud jen opravy střechy. Na začátku roku 2006 proběhla drobná oprava větrem poškozené krytiny nad kůrem. Podstatně náročnější rekonstrukce přišla v roce 2007. V polovině dubna sejmuli řemeslníci kříž s makovicí z věžičky sanktusníku, který se již delší dobu povážlivě nakláněl. Při pečlivé prohlídce bylo zjištěno, že se makovice vlivem koroze prakticky rozpadá a celá nosná konstrukce kříže je narušena. V makovici byl navíc nalezen průstřel - patrně památka na rok 1945 a nedisciplinované vojáky Rudé armády, kteří po osvobození v okolí kostela tábořili.
 

    
Kříž byl snesen  z věžičky sanktusníku ( fotografie převzaty z www.miletin.cz)
 

Bylo rozhodnuto o důkladné opravě celé věžičky. Nákladem farnosti, prací i příspěvky veřejnosti byl sanktusník opraven a nově pobit měděným plechem, vyrobena nová makovice a celý kříž pozlacen. Na slavnostní mši 30. září kříž s makovicí posvětil farář P. Jiří Vojtěch Černý, aby se v následujícím týdnu mohl vrátit na své původní místo. Do báně byla uložena složka s dokumenty, popisující miletínskou současnost. V ní nechybí ani soupis v Miletíně působících kněží, publikovaný na našich webových stránkách. To je nám velkou ctí.
 

   
P. Černý žehná opravenému kříži

     
Dokumenty připravené k uložení do makovice se těší pozornosti farníků, včetně nejstaršího občana Miletína,
p. Jaroslava Poláka.
 

Od 1. ledna 2007 přestala miletínská farnost právně existovat a byla sloučena, společně s farnostmi mlázovickou a chotečskou s farností Lázně Bělohrad. Miletínský farní kostel se tak po téměř osmi stoletích stal pouze kostelem filiálním.
 

 

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

© Mgr. Jan Hlavatý, 2003 - 2013