Rodina včera

 

Kde byli Hlavatí doma?
 

 
Chroustov čp. 10 / 16

Mapy Google

 


Léta Páně 1672 o soudě miletinském, s povolením J. M. h. W.
[Jeho Milosti hraběte z Valdštejna],  jest prošacován statek, aneb krčma, ve vsi Chroustově, od ouřadu miletinského, pozůstalý po neboštíku Václavovi Nálevkovi, a to Jiříkovi Hlavatému, poněvadž pak mnoho let, pozad zběhlých, ten grunt pustý byl, a nyní Jiřík Hlavatý na tom gruntě svým nákladem nové domovní stavení vystavěti dal, a také mimo toho stavení ten prázdný grunt, jemu se šacuje za sumu sedumdesáte tři kopy grošů českých.

Tolik vypovídá gruntovní kniha pro Chroustov založená v roce 1671 (SOA Zámrsk, Sbírka pozemkových knih Okresního soudu Hořice, kniha 3094, inv. č. 139, s. 241a). Dokumentuje Jiříkův příchod na Chroustov,  vystavění usedlosti a hospody, která na Chroustově fungovala příštích téměř tři sta let.
 

Hostinec "U české lípy", později "U Šedivých", na počátku 20. století.
(reprodukce: Dvůr Králové nad Labem, vlastivědné čtení o našem městě i jeho okolí, IV. řada, číslo 9, s. 48)

 

O podobě stavení na přelomu 17. a 18. století svědčí soupis vybavení hospody z r. 1698: 5 voken, 4 lavice ve světnici, 2 stoly, 2 tabule, 4 stolice ke stolům, 1 měděný měděnec v kamnech, 1 police pro hrnce s jarmárkami. K usedlosti patřily rozsáhlé polnosti (přes sedm hektarů polí a luk), k jejich obstarání zde byli: 2 klisny tažný, 1 valach tažný, 1 vůz se všemi potřebami, 1 pluh se všemi potřebami, 1 hák železný, 1 brány železnými hřebíky.

Jiřík Hlavatý prodal na smrtelné posteli v roce 1692 usedlost synovi Pavlovi a ten později v roce 1698 bratrovi Martinovi. Pavel se svou rodinou zde zůstal v podruží, jeho děti pak hledaly štěstí jinde. Usedlost, která později dostala při konskripci č. 10, ještě později čp. 16, se dědila v linii Martinových potomků.

 

Trotinka čp. 1 / Rohoznice čp. 342                     Mapy Google  


Pavlův nejmladší syn Jiřík (* 1705) strávil v podruží celý život. S jedinou, krátkodobou výjimkou. V roce 1755 koupil od švagra Jana Marka chalupu na Trotince. Získal jí zřejmě místo vyplacení manželčina dědického podílu: chalupa byla totiž těžce zadlužená. A doba bohužel rozvoji hospodářství nepřála: hned příštího roku začala sedmiletá válka s Pruskem, celý kraj velmi trpěl průtahy vojsk, nucenými kvartýry a odvody zásob. Nebylo důležité, jestli vlastních, nebo nepřátel. Řádil hlad i nemoci. Již v roce 1759 tedy chalupu prodává bez jakéhokoliv zisku Václavu Kulhánkovi a na stará kolena se již na víc nezmůže. Nejprve možná zůstává u Kulhánka, později se stěhuje ke švagrovi Janu Markovi na jeho novou familiantskou usedlost na Vlkanově čp. 7.

Čp. 342 v Rohoznici, bývalá Trotinka čp. 1, na současném snímku (2015).

 


 

Rohoznice I. díl, čp. 37/43

Mapy Google

 


Jeho synu Jiřímu se však podařilo z těchto nejchudších poměrů povznést. O jeho životě až do svatby sice nevíme vůbec nic, ale zřejmě dokázal shromáždit, snad i díky nějakému drobnému odkazu po otci, dostatek prostředků na to, aby si sám, svým nákladem mohl postavit chalupu. Miletínská vrchnost vyšla jeho přání vstříc a v říjnu 1785 mu prodala k tomu účelu za 30 zlatých svůj pozemek u lesa za dvorem Dolencem, k tomu tři korce pole a 156 sáhů zahrady. Mělo to ovšem své podmínky: Jiřík se tal hajným a měl povinnost hlídat okolní lesy. A musel si mimochodem na stavbu domu koupit panské dříví. Ale byly tu i výhody: Jiřík nemusel vykonávat robotu a svoji kravku nechal pást s panskýma. Ale nevíme, jak dlouho u toho vydržel. Když v roce 1812 nechal hospodářství přepsat na mladšího syna Václava, nebylo už o hájenské službě ani zmínky a na gruntě naopak ležely obvyklé poddanské povinnosti: v tomto případě 30 krejcarů ročního úroku (nájmu z původně vrchnostenských pozemků) a 13 dnů pěší roboty.

Chalupa patřila stejně jako dvůr Dolenec k miletínské části Rohoznice a po svém vystavění dostala konskripční (popisné) číslo 37 (Rohoznice I. díl). Po přečíslování v roce 1806 dostal domek číslo 43, které má dodnes.

Václav Hlavatý zde hospodařil do roku 1843, kdy grunt prodal se vším příslušenstvím Janu Festovi za 200 zlatých ve stříbře.

 

Čp. 43 na současném snímku (2015)

     
     
 

 

 
Rohoznice čp. 50

Mapy Google

 


Léta Páně 1804 dne 20. února koupil vejš jmenovaný Jan Hlavatý od Jozefa Dufka od jeho v obci Rohoznické N. 14 se tam vynacházející živnost pro sebe a své dědice na věky trvající časy a k svému dědičnému vládnutí, též užívání s tím právem a oujezdem předešlého držitele, následující pozemské grunty, totiž: v Mezech tak řečené v položením na Malý Straně, role a luka zadní až po mezičku mlynářovou a k tomu luka pod tím polem pro 1 strych 1 1/2 sáhu, a na druhý louky za chalupou šedivavou pro 1 1/3 strychu pro vystavení chalupy, které v obsahu vynášejí role 7 jiter 1088 čtverečních sáhů a luk 1400 čtverečních sáhů za sumu hlavní trhovou jeden tisíc dvě stě třiceti semi zlatých...

Tuto smlouvu nechal do knih zapsat a v kanceláři poličanského panství ji třemi křížky podepsal Jiří Hlavatý pro svého staršího syna Jana. Společně postavili novou chalupu, která dostala číslo 50, a osmnáctiletý Jan se pustil do práce. Snad se mu dařilo, pouze v létě 1824 se dostal spolu s několika sousedy do zatím nejasného sporu s vrchností; o šest let později, 17. září 1830,  domek vyhořel. Oženil se, založil vlastní rodinu, až se jednoho dne chtěl jeho prvorozený syn Josef také oženit. A jak bývalo tehdy zvykem, chtěl vzít hospodářství sám do rukou. Takže od otce smlouvou z 31. prosince 1835 dům i s pozemky koupil. Zase takové terno to ovšem nebylo. Na výminku mu zůstali rodiče i dědeček Jiří, ale také mladší sourozenci Václav a Anna.
V téže době vznikal tzv. stabilní katastr. Přinesl revoluci do pozemkových evidencí a zavedl číslování parcel, které ve většině případů platí dosud.  Díky němu a díky katastrální mapě z r. 1841 si můžeme udělat přesný přehled o tom, kde stál dům čp. 50 a které pozemky Jan a posléze Josef Hlavatý obhospodařovali.
 

 
Domek čp. 50 na císařském otisku stabilního katastru

a na leteckém snímku z roku 1953 (http://kontaminace.cenia.cz). Čp. 50 je stavení o půdorysu ve tvaru písmen T, západně a jižně od něj jsou hospodářské budovy. Domek východně, blíže k cestě, je chalupa čp. 51.
 


Současný snímek parcely 114/1 (dnes 193/2). V pozadí usedlost če. 500 (bývalé čp. 49)  na pozemku č. 116.
 

Ze zápisů v pozemkové knize se dovídáme, že k domu na stavební parcele č. 114/1 patřily sousední pozemky  č. kat. 193, 202, 203 (louka a pole), dále pak louky a pole č. kat. 383, 385, 386 a 387 a pastvina č. 397- vesměs v Rohoznici na Malé Straně, v jednom širokém pruhu za usedlostí.

Z jiného místa už víme, že z jedenácti dětí Josefa Hlavatého a Anny Polákové se dospělosti dožily pouze dvě a obě vstoupily do manželství mimo miletínskou farnost. Krátce po jejich narození totiž jejich otec v roce 1854 prodal celou usedlost, i s otcem na výminku, Václavu Brzkovi za 2.955 zlatých, odešel s rodinou z Rohoznice a jeho další osudy neznáme. Výminkář Jan Hlavatý zde, v domě, který s otcem postavil v poklidu dožil a r. 1869 zemřel.

Václav Brzek dům prodává v roce 1868 Janu Janákovi. V roce 1893 dům patřil jeho synu Josefu Janákovi s manželkou. Po nich ho roku 1919 získala zase jejich dcera Anna, provdaná Sehnalová s manželem. V roce 1927 vše koupil Josef Mikeš, o rok později prodal rodině Škvrnových, ti zas po roce Antonii Chybové. Roku 1939 ho koupil František Čejkovský atd.  Posledním majitelem byl hajný ve výslužbě Josef Vondrouš - v roce 1964 byl dům zbořen.

 

 

 
Rohoznice čp. 72

Mapy Google

 


Hospodářství v čp. 50 připadlo staršímu synu Josefovi. Jen o tři roky mladší Václav, pro kterého zde už brzy nebylo místo se musel po svatbě poohlížet jinde. S rozrůstající se rodinou pak střídal podnájmy, každé z jeho dětí se narodilo někde jinde. Teprve v roce 1851 koupil za 160 zlatých Konvenční měny od Václava Šulce chaloupku čp. 72. Stála na obecním pozemku, v místech zvaných "na Těžké",  z kterého platil ročně 20 zlatých nájmu a patřily k němu už jen dva malé kousky zahrady kat. č. 262 a 263.
 

 
Ten nejmenší objekt ze tří je číslo 72 na stavební parcele kat. č. 96 se zahradou kat. č. 262 a 263. Na současném snímku už chybí.
 


Chaloupka čp. 72 na dobové fotografii. Současný snímek čp. 73 a čp. 71 naznačuje místo, kde domek stával.
(Za poskytnutí historické fotografie děkuji panu Jaromíru Veverkovi)
 

V roce 1878 Václav Hlavatý zemřel a dům zdědil jako jediný syn Josef Hlavatý. Domek byl ohodnocen na 300 zlatých a Josef musel vyplatit sestrám Františce a Anně podíl po 60 zl. a matce Barboře 140zl.. Plus výminek bytu matce a dosud svobodné sestře Františce.
        Josef v domě strávil celý zbytek života, spolu se svou rodinou, neprovdanou sestrou Annou a jejími nemanželskými dcerami. Po jeho smrti v roce 1933 zdědili domek manželka Anna jednou a syn František Hlavatý třemi čtvrtinami. František však domek převzal celý pod podmínkou volného užívání domku matkou Annou. Ta však už byla stará a nemohoucí, sama v domě zůstat nemohla. Odstěhovala se k dceři Františce Brádlové do Horní Nové Vsi, kde o několik měsíců později zemřela. Opuštěný domek  pak František Hlavatý prodal smlouvou z června 1934 za 4000,- Kč sousedovi z čp. 70 Františku Filounkovi.
        Shodou okolností měl domek čp. 72 stejný osud jako čp. 50. Posledním majitelem chaloupky byl v roce 1964 důchodce Josef Nosek a ve stejném roce byl dům zbořen. V současnosti pozemek využívají majitelé sousedního čp. 73 jako zahradu.
 

 

 

 
Rohoznice - Horka čp. 211 - 116 - 340         Mapy Google


Když Františku Hlavatému zemřeli rodiče měl už vlastní hospodářství a rozsáhlou rodinu v čp. 116 na Horkách. Dům stál (a stojí dosud) přímo na katastrální hranici mezi Miletínem a Rohoznicí. Z toho důvodu měnil v průběhu své existence několikrát svoji adresu.
        Postavil ho v roce1834 hostinský Josef Juklíček z Miletína čp. 197. Dům sice stál na rohoznickém katastru  a osada Horka patřívala vždy do Rohoznice, přesto byl počítán do Miletína a dostal miletínské číslo popisné 211. O rok později ho Juklíček prodal Václavu Hlavatému z Kalu za 756 zlatých i s pozemky. Ten ho postoupil r. 1848 zeťovi Václavu Munzarovi z Chroustova a ten prodal r. 1876 Anně Polákové ze sousední Trotinky.
        Anna Poláková koupila na Horkách nejprve v roce 1867 dům čp. 212. Zde se také její dceři Anně narodil r. 1871 nemanželský syn František, po otci Hlavatý. Dům, který v červenci 1874 vyhořel pak prodala příštího roku, aby obratem  v lednu příštího roku koupila čp. 211 naproti přes cestu. Munzarovi za něj vyplatila hotově 820 zlatých. Po roce 1880 dům připadl k Rohoznici a dostal nové číslo popisné 116.
 

  
Dům čp. 211 - 116 - 340 na Horkách
 

    
 

A přišel rok 1904. František Hlavatý se krátce předtím oženil a nyní mu babička Poláková postoupila svoje hospodářství č. 116 na stavební parcele 132 s polnostmi kat. č. 951, 952, 990, 991, 992 v katastru Rohoznice a pastvinou kat. č. 390/4 v katastru miletínském za postupní cenu 3000,- K a samozřejmě výminek volného pobytu a užívání pro sebe. Po svém druhém sňatku, na počátku roku 1907 pak František Hlavatý postoupil polovinu nové manželce Anně roz. Černé. Své hospodářství brzy rozšířil o další polnosti. A zbytek je už vlastně současnost. V listopadu 1947 prodal vše synu Janu Hlavatému a jeho manželce Františce za 30.000,- Kčs a výminek. Ti ho drželi téměř čtyřicet let. V roce 1984 ho, už bez polí, pouze s loukou kat. č. 952/1 a s novým popisným číslem 340  prodali synu Vladislavovi. No a ten jej obývá dosud.

     

 

 

Rodina dnes

 

Rodinné aktuality

 

Domky a chalupy

 

Spřízněné rody

 

Různé

 

Miletín

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 
 

© Mgr. Jan Hlavatý, 2003 - 2016